Pustá planeta

      Planetu ozařovalo jedno Slunce, stejně jako Zemi, ale byla zcela pustá a bez života. Alespoň co se týče fauny, jestliže pomineme hmyz. Zato flóra se zde rozbujela do téměř nepřetržitého zeleného koberce, pokrývajícího celý její povrch. Vypadalo to, že se zdejší život omezil na rostlinstvo. Senzory lodi na orbitě ani po několika dnech nezaznamenaly jediného zástupce živočišné říše, jenž by se dal přiřadit ke zvířeti nebo dokonce k člověku.

     "Přesně to, co jsme hledali," poznamenal kapitán Harmon ke shromážděné posádce, když si prostudoval výsledky monitorování. "Panenská planeta, vhodná k osídlení! Máme štěstí. Nevím, jak dopadnou ostatní průzkumné lodě, ale my jsme uspěli!  Myslím, že můžeme přistát. Ovzduší je, díky rostlinstvu,  dýchatelné, takže skafandry potřebovat nebudeme, ale pozor na počáteční šok! Takhle čistej vzduch na Zemi neznáme už možná stovky let! Vylodí se zatím pouze první skupina a krýt ji bude polovina našich chrabrých vojáků. Major Lesley jistě určí vhodnýho velícího důstojníka. Tenhle tým vypustí do přírody naše zvířata a postaví příbytky. S vysazováním rostlinstva zatím počkáme. Naši biologové nejdřív prozkoumají zdejší flóru a teprve pak rozhodnou, co dál. Zprávu na Zemi odešleme až budeme mít nějaké podrobnější výsledky. To je zatím všechno. Děkuju vám a jdem se připravit na přistání."

     Pozemská loď Perseus dosedla na jedno z mála volných prostranství v porostu. Byla pátou v pořadí z těch, které měly hledat další světy vhodné k osídlení, aby se ulehčilo přelidněné a vyčerpané Zemi. Dvacetičlenný tým   teď pracoval na stavbě tábora a vyloďování materiálu a pozemské fauny, která se zde měla rozmnožit, než přiletí první osadníci. Polovinu  posádky v každé průzkumné lodi vždy tvořila vojenská skupina, která měla za úkol zasáhnout v případě nebezpečí ze strany agresivní živočišné říše či represálií případných primitivních obyvatel na zkoumaných planetách. V tomto případě, jak se zdálo, nic takového nehrozilo. Kromě hmyzu tu zřejmě žádný jiný živočich neexistoval. Tedy, až doposud. Nyní byli vypouštěni do volné přírody králíci, kozy, prasata, zajíci, různá domácí drůbež, křepelky, bažanti a dokonce čtyři srnci s laněmi. Však si také část posádky, v žertu, přejmenovala Persea na Noemovu archu. Zvířata byla po celou dobu letu v hybernačních boxech a nyní se radovala z volného pohybu. Většina z nich okamžitě zmizela v lesním porostu.

    Jeden z vojáků se obrátil k majorovi: "Než přiletí osadníci, tak ta zvířata ale zdivočí, ne?"

"To asi ano," odpověděl velitel. "Musí si je potom pochytat a znovu domestikovat. Tak, jako to dělali kdysi naši předkové. Ale jinak to asi nejde. Žádné velké zásoby si kolonisté nepovezou, nákladní prostor v lodích  se zmenší na úkor jejich počtu. My jsme na tom nyní opačně."

    Se zbytkem materiálu se vylodila i zbylá posádka a  i přes plné nasazení všech do pilné práce, trvalo postavení tábora až do soumraku, který se zcela podobal pozemskému. Jen chyběl Měsíc.

    Druhý den ráno se nejdříve pustili do práce biologové a část vojáků. Ti první se chystali k dběru vzorků místní flóry a pořizování laboratorních testů, vojáci  dostali za úkol rypadlem vytvořit umělé koryto a z nedaleké říčky přivést do tábora vodu a napojit ji na filtrační zařízení a rozvod. K prvnímu neštěstí došlo chvíli poté. Asistent bioložky Cameronové právě odřezával jeden z ostnatých šlahounů keřovité rostliny rostoucí několik desítek metrů od tábora, když  k ostatním dolehl jeho zoufalý výkřik.  První členové posádky u něho byli za pár vteřin, ale přesto pro něj nemohli již nic  udělat. Vyprostit jeho krk z chapadel rostliny nedalo moc práce, ale pohled na rozpadávající se pokožku a svalstvo obličeje dával jasně tušit konec. Ten přišel, ještě než ho dopravili zpět do tábora.

    "Proboha! Co to je za rostlinu?" málem zaječel doktor Sanchéz, když uviděl, co mu položili na lékařské lehátko. Rozklad těla rychle pokračoval a než  mohl lékař vyřešit dilema, co by měl vlastně udělat jako první krok, ležela na lůžku jen oděná kostra, kolem níž se odpařoval zbytek zpěněné tekutiny.

    "Vám není nic?" obrátil se doktor na dvojici, která tělo přinesla. "Vy jste přece na tu rostlinu taky sahali!"

    "To je pravda. Ale nám to neudělalo nic!" odvětili  vojáci a raději se vzdálili z lékařského stanu.

Případ skončil tím, že byl vydán přísný zákaz kontaktu s rostlinstvem, bez odění do bojového skafandru.

    K druhému úmrtí však došlo zcela jiným způsobem. Kolové rypadlo vyhloubilo již asi metrový příkop od tábora ke břehu říčky a nyní se jeho řidič chystal k proražení posledního pruhu zeminy, aby voda mohla proudit vytvořeným korytem. Rypadlo poskočilo blíž k vodnímu toku, když tu najednou se, doposud pevný jílovitý břeh, proměnil v jakoby písečnou lavinu, sunoucí se do vln řeky a strhávající sebou i těžké rypadlo, včetně nebohého řidiče. Než jej ostatní vyprostili ze zatopené kabiny, bylo již pozdě. Dvě úmrtí za dopoledne, to už bylo moc  na kapitána Harmona i majora Lesleyho.

    "To přece není samo sebou!" zuřili svorně oba velící důstojníci. Kapitán Harmon si pak vzal slovo: "Smrt mladého Christieho se dala připustit jako nešťastná náhoda. Roste tu zkrátka nějaká jedovatá bylina! Dobře. Ale rypadlo jezdilo po tom břehu snad půl hodiny a nic! Sám jsem se tam byl chvíli před tím podívat, jak práce pokračuje. Byl to pevnej kus zeminy, navíc se svažoval k vodě. Žádnej převis! Tak, co se to tu ksakru děje?! Pro dnešek zakazuju jakýkoliv další práce, až na to, že major Lesley určí dva muže, kteří motykami a lopatami dokončí to proražení břehu. Vodu potřebujeme, zásoba v lodi už dochází. Jinak se dnes nebude podnikat nic. Musíme se poradit co s tím budeme dělat a zajistit bezpečnost tábora. Přestávám si o týhle planetě myslet, že je to nějakej ráj!"

    Večer byly z vojáků určeny dvoučlenné hlídky, které měly nepřetržitě obcházet obvod tábora. Po pár hodinách spánku byli všichni vzbuzeni střelbou a křikem. Zaplála světla svítilen a po nahození generátoru i reflektory, které odhalily úděsnou scénu. Jeden z členů hlídky ležel na zemi a jeho hruď i krk byly strašlivým způsobem rozervány.

    "Co se tu stalo?" zařval na zbývajícího hlídače major Lesley.

"Já nevím. Byl jsem zrovna na druhý straně tábora!" zablekotal voják. "Jak jsem uslyšel Paulův výkřik, běžel jsem k němu, ale už jsem uviděl jen nějakej stín a vystřelil jsem po tom! Strašně rychle to uteklo."

   "Jakej utíkající stín, sakra?" soptil major Lesley. "Vždyť tu nic nežije! Snad nechcete tvrdit, že ho napadli ti naši králíci, co jsme tu vypustili?"

   "Já nevím," odpověděl nešťastník. "Ale rozhodně to bylo mnohem větší než králík! Asi jako puma nebo vlk."

    Major zbrunátněl: "Nic takovýho jsme tu přece nevysadili! Kapitáne Harmone! Nemohly se ty vaše fidlátka mejlit, když scanovaly tuhle zatracenou planetu?"

    Teď, pro změnu, zrudnul kapitán: "Ty "fidlátka," jak to nazýváte majore, se teda splíst nemohly. Navíc jsme monitorování provedli několikrát a vždycky se stejným výsledkem!"

    "Dobře, dobře!" chlácholil ho major. "Jen zvažuju možnosti. Jak ale chcete vysvětlit tohle?"

"To nevím." připustil kapitán Harmon. "Ale začínám uvažovat o odletu. Přestává se mi to líbit."

    "Hm. Rozhodnutí necháme na ráno a ztrojnásobím hlídky a budou chodit ve dvou. Snad se alespoň trochu vyspíme!"

    Do rána se, naštěstí, nic dalšího mimořádného nestalo. Kapitán Harmon dal hlasovat o dalším osudu expedice, i když výsledek byl celkem jasný předem. Všem ta dosavadní úmrtí stačila a nikdo nechtěl být dalším v pořadí. Když však vyšli z jídelního stanu s tím, že začnou strhávat tábor, naskytla se jim neuvěřitelná podívaná. Tam, kde do dnešního jitra  pevně stál Perseus a jeho zaoblená příď se pyšně tyčila nad vrcholky stromů,  rozlévala se nyní  bažina, ve které právě zmíněná příď s tichým bubláním mizela.

   "To, to je…….nemožný!" vykoktal ze sebe major Lesley.

"Bohužel, majore," je to až příliš skutečný! To, co jsme považovali za místní flóru, je vlastně obyvatelstvo planety. Možná dokonce celá planeta je jeden živoucí organizmus. A brání se naší expanzi!" odvětil smutně kapitán Harmon. Po chvíli  tiše dodal: "A mám takový dojem, že tímhle to ještě nekončí! Spojení se zemí jsme tímhle ztratili. Musíme se teď zkusit opevnit v táboře, jak jen to půjde a doufat, že se sem dostane časem nějaká jiná naše loď. Je to jen malá naděje, ale aspoň nějaká!"

    Zabezpečování tábora probíhalo většinou v chmurném mlčení. S každou ubíhající hodinou a blížícím se večerem padala na zbylé členy posádky tíživější a tíživější nálada.

    I přes zesílené hlídky se žádný z kosmonautů necítil bezpečně a na začátku útoku nespal zřejmě ještě nikdo. Po prvním výstřelu zaplály reflektory takřka vzápětí a v jejich světle spatřila vyděšená posádka příčinu smrti vojáka z minulé hlídky. Než kapitán Harmon klesl pod údery rohů a kopyt, uvědomil si, jak pravdivá byla jeho úvaha o životnosti planety. To, co je napadlo, byla jejich vlastní zvířata vypuštěná do přírody! Ovšem změněná ve smrtící monstra! Srnci měli paroží zvětšené a proměněné v rozvětvené ostré zbraně, kozám se rohy napřímily a prodloužily, takže vypadaly spíše jako divoké antilopy a králíkům se zvětšily drápy a změnil chrup a zjevem a útočností připomínaly rosomáky. Ve spojení s útokem ptactva byla invaze fauny smrtící! Veškeré drůbeži a ptákům rovněž narostl a zpevnil se zobák a na křídlech jim vyrostly jakési trny, jež trhaly tváře a kůži na odhalených částech těla. Kdyby situace nebyla tak tragická, byl by na poletující a vřeštící baculatou zdivočelou slepici směšný pohled. Takto však nikomu do smíchu nebylo. Všichni s údivem sledovali, jak se občas, po ztrátách ve svých řadách, útočící fauna stáhla a až po nějaké době, zaútočila znovu. Opět v doplněném počtu! Major Lesley drsně zaklel: "Do prdele! Ta mrcha planeta se je naučila vyrábět! Tak to jsme v hajzlu! Pardon, madam." Omluvil se doktorce Cameronové, která však jen mávla rukou.

    Když s prvním úsvitem útok ustal, jakoby planeta věděla, že za noci je účinnější a působí na posádku více demoralizujícím způsobem, zůstali na živu pouze major Lesley, bioložka Cameronová  a čtyři vojáci. Únavou se sotva drželi na nohou a již celkem stoicky  mysleli na to, co asi přinese další noc.

    Asi za čtrnáct dnů se objevila  na oběžné dráze  průzkumná loď Ikaros. Scanery začaly planetu monitorovat. Kapitán si nechal poslat první výsledky a spokojeně konstatoval: "Úplně panenská a pustá planeta. Máme kliku!  Samý rostlinstvo a skoro žádná fauna. Jen v jednom místě nějací malí savci. Uděláme ještě pár obletů a snímkování a pak posadíme Ikara asi tam, co jsou ty zvířata! Docela bych si dal pečínku z nějakýho exotickýho tvorečka………!"