Prachmatická romance

Prachmatická romance

[Varování: Četba tohoto díla je všem diskofilním kreténům zakázána pod hrozbou smrti!]

Potkal jí v kovošrotu a přišlo to z čistajasna, jako rána krumpáčem do zátylku. Nemohl z ní spustit oči, její pracovní kombinéza byla skrz na skrz propocená a pokrytá špínou, pracovala prachmaticky a horečnatěji, než málokterý dělník, kterého znal. Když vzhlédla, spatřil v jejích očích, že pouto je oboustranné- jejich srdce byla navždy spojena stejně pevně, jako by je svázal ostnatým drátem.
Brodil se k ní, a ona k němu, hromadami starého zrezivělého železa, mozolnatýma rukama v pracovních rukavicích si razili cestu skrze tuny nehybných mrtvých strojů.
Dráhy trajektorií jejich pohybu se setkaly u vraku starého důlního čerpadla. Pomalu, s respektem se k sobě zaklonili a začaly si navzájem sundávat pracovní kombinézy- opatrně, aby neutrhly jediný knoflík a ani jinak obleky nepoškodili.
Když s tím byli hotovi, zajel jí špinavou rukavicí do vlasů, potichu vzdechla. Objala ho a přitáhla blíž silou jeřábního ramene. On převážil jejich těžiště a společně upadly do rzi a prachu, který kolem nich vytvořil neproniknutelnou clonu.
Pak do ní vnikl. Připomínalo to rypadlo, pomalu, ale nezastavitelně se zarývající stále hlouběji, opět jí z úst vyšel vzdech- tentokrát hlasitěji. Rypadlo se pomalu začalo měnit ve sbíječku. Šrot pod nimi rytmicky skřípěl. Ňadra se jí pohybovala, jako dva plně naložené důlní vozíky převážející obrovské hromady uhlí neúnavně tam a zase zpět.
A pak to přišlo, jakoby prasklo kanalizační potrubí ve stejnou chvíli, kdy se sevřely čelisti automatického lisu. Tentokrát neušel vzdech ani jemu. Jejich tváře připomínaly tváře dělníků po dobře odvedené těžké práci.
Vstali, oblékli se a pomalu se vydali skrze hromady šrotu zpět ke své práci, oba s vědomím, že jejich dílo bude pokračovat a ze společné snahy nakonec vzejde nová pracovní síla.

---