Karkulka, ta červená

na popud jedné tetičky.

Tenkrát jsme se spolu seznámili v mojí soukromé laboratoři na vysokoškolských studiích. Leštil jsem zrovna zkumavky stejným pohybem, jakým jsem si jako malé děcko leštil lofasa. Snad to ji právě tak vzrušovalo. Dali jsme si u mě doma špeka. Byla přátelská.V posteli byla dokonce víc přátelská než obvykle bývají ženy na první setkání. Šukala mě jako zvíře. Bez milosti. Byla bestiální. Dělali jsme to tenkrát až do 05:00 ráno. Ještě dnes, když si na to poprvé s ní vzpomenu, tak mě z toho svrbí šourek….bolestí.
Byla opravdový labužník ve svém koníčku. Škoda, že naše choutky a chlívnosti na chvíli oddělilo její pofiderní manželství s tím ochlastou Buckem. Stejně to bylo jen dočasné.
Za tu dobu, co znám Karkulku, tak o ní vím snad vše.
Dovolte mi tedy, abych Vám pověděl kousek jejího života.

Už když se narodila, byla malé sladké děvčátko. Ráda se předváděla před klukama. Nejraději jim ukazovala za lízátka svoje přirození. Na svůj věk to bylo docela perverzní dítko, nemyslíte? Přesněji řečeno, zůstalo jí to dodnes. Vlastním jménem se jmenovala Mirion, ale od její první základoškolské menstruace, kterou shodou okolností dostala ve škole se jí neřeklo jinak než Karkulka. Možná proto, že si zapomněla tampón v ten den, a možná taky proto, že se jí líbilo, když jí kluci čuměli trochu níže. Byla od Boha chlívná a vůbec se za to nestyděla!
Proto mě také tak moc přitahovala. Hluboké konverzace s ní mě na chvíli oddalovaly od každodenní rutiny laboratorních výzkumů a věčného leštění baněk. Alespoň na chvíli jsem na ten stereotyp zapomínal.
Občas… jsem o ní míval sny. Tedy… bývaly to většinou poluce. Škoda, že neexistuje matematický vzorec na reálný sex místo poluce. Třeba jej jednou najdu v laboratoři.
„Karkulko, bude to náš společný den. Společný den, kdy svět půjde pryč. Ach, žere to bolest a strach. Je to láska, která je nasládlá černou trýzní útrob. Nikdy ji nepoznám. Nemám útroby, ale chtěl bych sex“.
Bože! Jak jsem mohl být tak naivní.
Karkula byla děsné chladná ke všem můžům. Zvlášťe pak ke svému manželovi. Ten pitomec ochlastanej. Nenáviděl mě od pohledu. Ani si za ta léta nevšimnul, že oprašuji jeho starou, zatímco on není doma :-D
Bylo tomu tak tenkrát. Venku chcalo. Odešel jsem od Karkulky trošku později. Míjel jsem se s ním u dvěří. Jako vždy, táhl z něho chlast, ale každému tvrdil, že je to aceton, protože měl cukrovku…Údajně.
Míjel jsem se víc s jeho dechem, než s jeho kostrbatým xichtem.

Co se tehdy stalo u nich doma se asi nikdy nedozvím. Ani bych to nevěděl, kdyby mi do laboratoře nepřišla obsílka, že se mám dostavit na soudní líčení.
Jediné, co jsem z toho vydedukoval bylo, že její manžel v ten večer udělal z Karkulky opravdovou pohádkovou bytost.
Kuchyňským nožem z ni jednou pro vždy udělal červenou Karkulku.
Bastard.
A já ji začal milovat zrovna.

---