Krasohled

V Labské Stráni mám hotýlek

malinký jako pinčí štěk

A terasu - z ní  krasohled -

pod kůži vstřebá se jak jed

Hladí tě, nebezpečný není,

pískovec skal tě nedusí

Nevoláš po osvobození,

když   srdce rve ti na kusy

Ty skály leccos pamatují

 Ať hřebeny, ať věže skalní

Jak oblaka nad lesy plují

(erozí vrásčité ty krajní)

Mí hosté po špičkách sem chodí

hned po ránu, jak vstanou bosí

Číšník jim hrnky s kávou nosí:

„Jen poslužte si, blahorodí,

ta smetana je z Louky Mezní,

od Němců máslo hnědých krav

Až z Bad Schandau  je pasou vězni“

Mlha, ten milosrdný háv

se zvedá z Labe, z Ploučnice

O svatbách pod děčínským zámkem

odlesky hvězdy Denice

ligotají se pod hladinou

na soutoku, kde menší hynou

v agonii se smějíce…

***

Balvany podél Kamenice -

paláce rozbořených měst -

byly dnes podťaty jak svíce

rozežehnuté za bolest

Čtvrtého sedmý léta páně

spasit se neměly dost sil

Nezazní slovo k jejich haně,

čtvrtého sedmý léta páně

nás Bůh Duch svatý opustil

Večer před svatým Metodějem,

noc před přesvatým Cyrilem,

představení se smutným dějem,

tuniky zablácený lem

***

Můj hotýlek je v bouřce šedý,

pro dnes vybledly krasohledy

V soutěsce řeka kmeny plaví,

ty hadříky jsou mrtví pávi

Zavřeli oči

Pero zdobné

se do srdce ti navždy vbodne