Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSvítání
14. 09. 2001
5
0
1432
Autor
Viky_tori
Tma.
Slabý nádech žluti směrem na východ.
Přidala se růžová.
Královská modř obklopuje jemný teplý pastel.
Uprostřed se objevuje kotouček-je tak zářivý.
To slunce vyšlo ven ze svého nočního úkrytu.
Stoupá stále výš a výš.
A najednou je tu nový den.
Nezačíná takhle nějak i láska?
přes noc se všechno vyspí, načerpá síly aby to ráno mohlo vstát...o to je ráno nadějnější...jen se občas člověku...nechce vstavat...když si vzpomene co se dělo večer...*** ...někdy zapomenout
Krásný přirovnání..a nekončí taky náhodou stejně ? Krvavý západ, a ve chvíli, kdy je konec, je nebe nejbarevnější.. ach jo, to je úděl nás všech, kteří jsme smutní, když něco má končit, když vidíme v kráse vždycky smutek (ale zase i naopak)..Možná nám ale každý den to slunce vychází, naděje a nový začátek, pořád začínáme znovu.. sorry, že takhle filozofuju - ale chtěl jsem to říci. Tak už mlčím. už ani nepípnu. Jen Típnu