MŠ v SSSR

Írán je každopádně bez potratů. Za to je trest šutrem po makovici... To jen tak na doplnění...

Já třeba bych až zas tak radikálně, i v tomto problému neuvažoval. Třeba chce-li získat ruská ženská nějakou lepší práci, je prostě nemyslitelné, že by nebyla svému šefovi ve všem "po vůli". Prostě chce-li si šéf zasouložit, tak tak ona je tu proto aby mu "dala". Oni ty Rusky to samy berou jako samozřejmost. Pak je třeba i možné, že podstupují více potratů.... Musím se taky trochu pousmát výrazu "sexuálního harašení", tak jak to dosti používají současné evropské zapšklé feministky. Možná že by tyto přišli na jiné myšlenky při takové poznávací a vzdělávací 3-tří měsíční (100 dní je dosti dobrá doba pro nabytí základního přehledu) stáži přímo v terénu. A mohly by mít k dispozici třeba i možnost volby, kde takové poznávací zaškolení strávit. Rusko je jedna z možných destinací! A jako druhá je Írán také ideální příležitostí!:-). J.Š.

Rusko je, tušim, první na světě v počtu umělejch potratů. Prej tam jsou i ženský, který tenhle "zákrok" podstoupily víc, jak desetkrát... Ta věc je z pohledu státu nežádoucí, s ohledem na vymírání populace. Z hlediska zdavotního je to taky špatný- možná neplodnost, inkontinence, častá infekce, deprese, zvýšené riziko smrti v důsledku komplikací. Náboženství do toho míchat nebudu. Potrat= marš do pekla! Takže asi máš pravdu...

Pravděpodobně starší jsem, padesát mi sice není, ale v Rusku jsem pracoval. Zde se mi zdá, že nadsázka sice převyšuje, ale jen mírně realitu. Totiž ruské matky jsou schopny říct svým dětem, když zlobí, "ubjú těbjá, synok moj...!". Možná je to nadsázka, ale v Rusku - kdo ví! J.Š.

Pravděpodobně jseš starší a pamatuješ víc. Padesát mi neni a v Rusku jsem taky nebyl... Jen doufám, že ta moje nadsázka vo dost převyšuje skutečnost. I když třeba takový čínský sirotčince...

To mi bylo jasné, že tahle básnička je typu "anti". Také výstižný je i prolog dílka. V SSSR bylo asi několik cest "výchovy" mládeže a ostatních. Někteří mlaďáci se vychovávali způsobem "makarenko" (to je na SSSR jistě mírnější varianta), u některých se ujala metoda alias Pavlík Morozov a pro některé musely zbýt gulagy... I to bylo za SSSR Rusko a asi i stále je! J.Š.

Nejsem přítelem gulagů, ani koncentráků. Zesměšňování je nicméně taky jeden ze způsobů boje proti negativním věcem. Zejména proti těm, proti kterým nelze nic jiného dělat, nebo jsou už minulostí, která se však může kdykoliv zopakovat...

Nemám rád gulagy....i jen číst o nich je děsivé (Jeden den Ivana Děnisoviče) Mluví-li se o nich, píše atd. i nyní, ty myšlenky stále "žijí" a to je dobře. Je to jako s písničkou, ..."dokud se píseň zpívá, tak, žije!". J.Š.