Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKdyž
16. 09. 2001
4
0
2063
Autor
Mea
Když se ti kousky šera vetřou do nártů
a smích klesne až na dno svojí duše
já vpluji ti tajně do spánku
a uslyšíš mě jako vždycky - hluše
Když mi oči raní cestou zasklí
místo vína ledové slzochvění
ukolébavku zdáli zazpívám ti
stále dál a blíž až k srdcodnění
Když se ti slunce včeše do kadeří
a zpaměti o mě zastmívá si
už ani nota z houslí neuvěří
že dá se žít bez a pro krásy
Navždy_Tvůj
22. 10. 2002Gastarbajtr
16. 09. 2001Astalavista
16. 09. 2001
no...s Astou souhlasim v tom ze ten vers je tam navic...
ale forma je stejne jenom igelitovej wobal, takze sloupnem a zerem...
a ze to je zradlo ;o)))
uz za ten prolog bych to wohvezdickoval a zadupal hluboko do zeme zaroven...a to potom...smutnokrasny...
smutnonadherny *!
Gast: to víš že dá ... špatně, jentak jako, ale dá ...
Asta: šroubované to trochu je, ale většina rýmu se mi tam při psaní dostala úplně sama ... až pak jsem si všimnul, že se to rýmuje a předělal zbytek ...