Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když

16. 09. 2001

2056

Autor

Mea

Někdy mám pocit, že mi chybí sny ... a někdy, že snům chybí tep jejího srdce ...

Když se ti kousky šera vetřou do nártů

a smích klesne až na dno svojí duše

já vpluji ti tajně do spánku

a uslyšíš mě jako vždycky - hluše

Když mi oči raní cestou zasklí

místo vína ledové slzochvění

ukolébavku zdáli zazpívám ti

stále dál a blíž až k srdcodnění

Když se ti slunce včeše do kadeří

a zpaměti o mě zastmívá si

už ani nota z houslí neuvěří

že dá se žít bez a pro krásy

Mea

04. 11. 2002

Dát tip

Hmm, jedna z mála co jsem psal opilej

Navždy_Tvůj

22. 10. 2002

Dát tip

verš mi tam moc nesedne, ale za to prolog moc hezkej.

Gastarbajtr

16. 09. 2001

Dát tip

možná tomu nikdo neuvěří, ale asi dá, jinak bych už nežil... *!

Ja ti nevím Meo, na tebe mi to přijde trochu šroubované, chybí mi lehkost plynutí myšlenek, na kterou jsem tady zvyklý. Jsou zde použity pěkné obrazy, ale snaha o verš byla básni na škodu. Nevadí, příště :)

dablik008

16. 09. 2001

Dát tip

no...s Astou souhlasim v tom ze ten vers je tam navic... ale forma je stejne jenom igelitovej wobal, takze sloupnem a zerem... a ze to je zradlo ;o))) uz za ten prolog bych to wohvezdickoval a zadupal hluboko do zeme zaroven...a to potom...smutnokrasny... smutnonadherny *!

Mea

16. 09. 2001

Dát tip

Gast: to víš že dá ... špatně, jentak jako, ale dá ... Asta: šroubované to trochu je, ale většina rýmu se mi tam při psaní dostala úplně sama ... až pak jsem si všimnul, že se to rýmuje a předělal zbytek ...