Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sepost houbozum
Jak klidně jsem přijala své upadání
A vlny květin v hloubce hlasu nechávám uplynout ve vlákninách času
Věděla jsem zcela vnímala byla zde zde
Ať je země jasná
Ať je země jasná
Ať je ze mě jasná bytost jako teď
To jsem zpívala veškeré krajinnosti
Nyní trčí dnešek jak náhodně nalezená hlava
A klauni a panny jste k zulíbání
Sami výrony města na něž se zapomnělo
Růžové psychedelické místnosti kulisy postav
Vděčnost vyklonění jiným směrem k tobě rozkoši světe ať lidé s celou svou jedinečností zalezou za horizont já zde obcuji s trvalejší krásou mluvím řečí rostlin hluboké kořeny
a zpěv vám vám vy mlčenliví a moudří obyvatelé lesů
Svítá a v medu roztávají slasti dnešní noci
Dnes rozmarná s vrstvami jako nebe nezachytitelná
A slabý úsměv člověka jenž se ztratil a dávno zapomněl
Žehnám redukci nadvládě vkusu
Oblažit duši trochou umění či vědění
Vyberte si slečno počasná
A ten smích
Smutek měřím coby nečistotu v něm
Jako bych zpátky s vědomím čar koňské hřbety měřila
A dálky skoků dechu
Vzývám vlhkost aby těm lidským náfukům podlomila kolena
Břemena pod kola rozkoše náhodou ztratila
Jen moc času škodí v utíkání
Spočívám v pavučince
Paruky
Trhání masky syčení kůže obličeje vzduch dutost
Jsme sádrové mrtvoly
Nechám se spálit a popel šustil v podobizně
Hnízdo vytvořili jsme prostor
Prostor aby se přestala stydět nahounká bezprostřednost
Bez prostředků bez věcí zcela sám
Hozená rukavička lidem
Tváří k lidem
Ano ano ano tolik opomíjené přitakání
Má láska k Filosofovi stoupá k třetímu vrcholu
láska slunce dávno zavržená
Roztepává vnitřní ohně prameny
Žehnám Zarathustrovi
a všemu co pravil
dotýkej se mě dotýkej však vždy v koutku rukávu měj mé milence
abych nemusela nic vysvětlovat
že bychom moře okusili lem
my jej větrem necháme přinést k jazyku
jaký je rozdíl mezi smrtí a větrem
a já coby třetí má ten škleb
nebojím se vtáčků nebojím
jak dveře skříně a vůně lesa takové je mé ranné já
a jako hedvábný cár látky jen takové hnutí budoucnosti přijímám
dosyta jsem se vysmála sama sobě
ke kraji k naturae marš vy tupo nosí hráči