Lilie

K lilii bílé jako sníh 
sedl si motýl ,
oděný v roucho rudé
a o lásce snil .

Ta nebohá květina ,
naslouchalá krásným slovům ,
jenž padaly z úst toho ,
co dal se v oběť klamům .

Rozevřela své lístky ,
pozvala motýla blíž 
a jako křídly andělskými
sňala z něj jeho těžký kříž .

Pak pustila ho ještě blíž ,
až do nitra srdce ,
tajemství její mohl snadno mít ,
nechtěla bez něj být nikdy více.

Pro lásku shodila roucho bílé ,
a zapadla v zatracení.
Motýl se slzami v očích prosí Boha ,
o ni , o štěstí , o spasení.

Kde je ta květina ,
co bíle se odívala ?
Proč uvadla v rouchu rudém
a sebe za peklo provdala...

---