Komárno

Nepřekvapilo by mě, kdyby mi Komárno jednoho dne prozradil, že je mimozemšťan. Nejlépe z okolí Betelgeuze. Mám pro tento případ připravený čistý ručník pokaždé, když se ohlásí na návštěvu. Komárno se jmenuje Petr nebo taky Pavel. Možná Petr Pavel nebo taky Václav Karel. Nejsme si tím ale moc jistí. Každému z nás Čechů tady v Basileji se představil jinak. Komárno je velký, hodný, přemýšlivý, ale s mozkovými pochody na úrovni kvasinek. Bydlí v místnosti, kde má jen postel a stůl. Nepije alkohol, nekouří a chodí spát v devět večer. Televizi ani internet nemá, protože se jimi šíří blíže nespecifikované zlo. Čte pouze odbornou literaturu a knihy „jak zbohatnout".

Komárno mu říkáme podle nedalekého města Colmar. Potřeboval jsem „velkou tupou hranu", pro nepříjemné jednání s francouzskými nábytkářskými mafiány. Komárno netušil, co znamená sousloví „tupá hrana", takže ochotně souhlasil, že pojedeme na výlet do 45 minut vzdáleného Colmaru. Cestou si pochvaloval, jak je to Slovensko blizoučko: „Komárno, tak to už jsme kousek od nás! To je paráda." Vůbec mu nebylo divné, že většina Slováků mluvila francouzsky.

Minule byl na pivu s kámošem Jindrou. Teda, abych byl přesnější, Jindra byl na pivu a Komárno se na něj díval. Na dotaz, jestli půjde na van Gogha (v Basileji máme jeho výstavu) odpověděl Komárno záhadně, že nelyžuje. Komárno má totiž pocit, ze van Gogh je hora v okolí. Nejspíš v okolí Komárna. Tuhle jsem mu ukazoval ceduli „Bailamos salsa”. Říkal, že ty asijský bojový umění jsou stejně namakaný. No, jedině snad Chuck Norris a Komárno by se ubránili salsou nebo rumbou. Pro Komárna jsem vzdělanec. Dává mi proto záludné otázky z kultury. Nedávno se ptal: „Ty hele, co říkáš na tu báseň První máj od Karla Maye? To je celkem pecka, že? Já tomu moc nerozumím, ale prý je to dooost dobrý a pořád se to čte." Přitakal jsem, že ano, protože pasáže typu: „Hynku, Viléme, Vinnetou“, jsou jistě nesmrtelné.

Jednou si Komárno koupil v IKEI těsně před zavíračkou stůl. Vzápětí zjistil, kolik se tu platí za odvoz. Někdy kolem osmé volal, jestli bych mu nepomohl něco odvézt. Pak jsme stáli potmě patnáct km za Basilejí na parkovišti. Koukali chvíli na sebe a chvíli na stůl. Do auta se nechtěl vejít ani náhodou... Nakonec jsme ho rozebrali skoro na atomy a narvali dovnitř za cenu toho, že měl Komárno hlavu přimáčklou stolem na přístrojové desce... 

          Jindy jsme jeli autem do ČR. Já, Komárno a kamarád Vašek. Komárno byl celou cestu potichu. Jen někde u Mnichova se zmínil, že si zapomněl klíče od bytu. Při následném hlasování, jestli se vrátit 300 km zpátky, byl přehlasován dvěma hlasy ku jednomu. Na zpáteční cestě na švýcarských hranicích kontrolovali doklady a Vašek, který zrovna řídil moje auto, zjistil, že nemůže najít řidičák. Vystoupili jsme z auta a šli ho hledat do kufru. Celníci mezitím zapomněli, kdo řídil, takže odchytili Komárna. Ten nic nechápal, ale měl radost, že si kromě klíčů nezapomněl řidičák. Jen mu bylo divný, že u nich na  Moravě spolujezdcům na zadním sedadle řidičáky nekontrolujou...

Kromě toho, že Komarno hůř vidí -   prý není barvoslepý, jen nevidí barvy, tak i hůř slyší. Říkal jsem mu, že se potřebuju stavit na tenise za správcem. Snažil jsem se ho nalákat tím, že tam ve středu hrajou holky. Komárno slyšel „hockey” a byl zvědavý, protože hokej na antuce ještě neviděl. Se sluchem má problém i v práci. Posledně špatně slyšel instruktora. Ten říkal: „If you forget to take your key, go to take it downstairs outside on the wall.” (Jestli jste si zapomněli vzít klíč, vemte si ho dole venku na zdi). A Komárno rozuměl: „If you forget to take your pee…” Pee znamená čurat… „Hele, tak jsem si říkal, že to je jako fajn připomínka. Šel jsem dolů a pochcal jsem jim zeď... Prej vodkud jsem, že  čurám na budovu?!" Taky jsem mu říkal, že správce tenisových kurtů má ještě druhé povolání - vyrábí alpské rohy. To jsou takové ty dvoumetrové hudební nástroje. On: „Ty, prosím tě, a z čeho to jako je? To musí být kurňa velké zvíře, co má tak velký roh... Dva metry! A to tu někde jako běhá po lese?”

       Musím proto uklidnit znepokojenou veřejnost. Nejsem vystaven bezprostřednímu nebezpečí probodnutí divokým alpským rohem. Obřímu tvoru vesele skotačícímu po úbočí nedalekého van Gogha bych se jistě ubránil salsou. Umím základní krokové variace a dokonce i záludný úkrok vzad s vytočením do strany. A kdyby něco, budu volat na pomoc Komárna. A ten jistě rád pomočí!