zítřek

Nepřestávej! – zítřek je daleko, čeká nás dlouhá cesta

Touláš se odpolednem jako městem (počítáš se mezi jeho obyvatele)

Ve kterém se potkáváme, protože je plné lidí

A kterým musíme projít, protože se nedá obejít

Říkáš „ráno…“ když se blíží noc

A říkáš „ráno…“ před svítáním, nohavice mokré rosou a od kaluží

A já říkám „jo…pořád tma“

Píšeš (ne rukama – rukama psát neumíš, ale svým životem) vzkazy cestou kterou vyšlapáváš

Cesty hlínou a kapradím, rozhovory (o mapách a nad mapami) návštěvami a rozloučením,

zanechaným odkazem vzpomínek (vzpomínáme, ještě jsme na ně pořád nezapomněli)

Cesty k zítřku jsou dnešek

Dnes

Jdu po nich já

Dnes

Jdou po nich všichni