Anděl

Křídla stříbrně zářící
pomalu dohasínají.
Ten anděl plný krásy
s námahou teď vzpomíná si;
jak dříve nosil radost dětem
chodil,bloudil širým světem.
jak dětské oči zářící,
skrz okno na něj hledící.
Bloudili po temné obloze,
kde rozvěcoval hvězdy.
Aby slůvko vánoce,
zaznělo i v jejich srdci.
pak viděl stromek na Vánoce.
Byl tu jen jedinou v roce.
Jak dětská líčka červená
ve sněhu byla smočená,
když hrají venku koulovanou
a kolem ostré větry vanou.
Jak lampiony svítící,
jak to slunko hřející,
jak listy se chvějící,
ja sníh se na zem snášící.
Pomalu,ale jasně uhasínala jeho hvězda.
Možná,že se vám to nezdá-
však v té chvíli bolestné,
vydechává naposled.

---