Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHaiku ze žluté stezky
01. 08. 2009
5
14
2421
Autor
waldekke
NA ÚBOČÍ HORY
louka
zarostlá
stromy
----
PŘEDE MNOU
z hory
vytryskl
pramen vody
----
do ruky
skočil mi
luční koník
----
nevím, kam jdu,
ale jdu
kupředu
----
ve stínu
ostrá vůně
malin
----
zdravím tě
letos na cestě
můj první pane
hovnivále
----
ta hora potí
krůpěje
kaluží
----
výstup
prstem po vrstevnicích
o tolik snazší
----
u každého motýla
vykonám obřadní
zastávku
----
vysoké pohárky
lákají návštěvníky
jetele
----
já a orel
díváme se přes údolí
sobě do očí
----
ta hora
je můj
slunečník
louka
zarostlá
stromy
----
PŘEDE MNOU
z hory
vytryskl
pramen vody
----
do ruky
skočil mi
luční koník
----
nevím, kam jdu,
ale jdu
kupředu
----
ve stínu
ostrá vůně
malin
----
zdravím tě
letos na cestě
můj první pane
hovnivále
----
ta hora potí
krůpěje
kaluží
----
výstup
prstem po vrstevnicích
o tolik snazší
----
u každého motýla
vykonám obřadní
zastávku
----
vysoké pohárky
lákají návštěvníky
jetele
----
já a orel
díváme se přes údolí
sobě do očí
----
ta hora
je můj
slunečník
14 názorů
moc hezké pokusy o takové volné haiku :-) nejvíc se mi líbí tento:
nevím, kam jdu,
ale jdu
kupředu
Tos mě tedy dostal s těmi včelami :-). Ale minimalismus ti nikde nevyčítám.
Paulart, díky, je mi líto, že příroda tě inspiruje tak málo. Ale Tvým tématem je město a lidé. Např. jetel neopylují včely. Hodně otázek, které jsi položila, můžeš odpovědět sama. O tom to je. K věcem formy, to se neshodneme. Příklad--návštěvník je samozřejmě cestovatel, ale také ten čmelák; kdo vidí orlovi do očí? Orel. Proč obřadní zastávka? Třeba to připomíná kalvárii, a poutě. Bylas na nějaké pouti (ne na kolotoči), je to dost drsné v tom slunci? Metafora se do haiku hodí, nevyřčená--jsou to tři řádky, proč to čteš jako jednu větu, když víš, že nemusíš? S tou objevností směru--přesně otázka, na kterou znáš odpověď, i když "kupředu" v naší civilizaci má jistou konotaci, ne (pokrok, vpřed! (útok), kupředu celá, světlé zítřky...)? Atd.
Děkuji za Tvé zastavení, ale má to smysl? Piš jen věci, které Tě inspirují, to mě opravdu zajímá. Všechny Tvé haiku také čtu, ale že bych k nim měl co říct? Obvykle ne.
Srandovní je, že mi vyčítáš minimalismus, když sama jsi ještě donedávna psávala dvouřádkové, jednoobrazové formy. :o)
Ale, bohužel neslyšíš tón, se kterým to píšu: jsem rád za to Tvoje zastavení! a zdravím! Wal.
Ahoj waldekke, zkusím se ve stručnosti zastavit u tvých dílek:
NA ÚBOČÍ HORY
louka
zarostlá
stromy
Pěkný přírodní obraz, ale co říkáš ty, to ze samotného textu nevyčtu, myslím tím lidi, kteří odešli.
PŘEDE MNOU
z hory
vytryskl
pramen vody
Z hory je moc velký pojem, skoro jako bys napsal, že vytryskl pramen ze Země (s velkým "Z"). Je to stejné, jako bys napsal, že květ vyrašil z lesa.
do ruky
skočil mi
luční koník
To je už blíže haiku, i když to polechtání na dlani jsem z toho nevyčetla, spíš chůzi či postání na louce s otevřenou dlaní :-).
nevím, kam jdu,
ale jdu
kupředu
To je vlastně jen úvaha. Nevím, kam jdu, je lepší opsat něčím méně otřelým, třeba: Stále měním směr. Na cestě kupředu je to každopádně objevné :-).
ve stínu
ostrá vůně
malin
Hm, člověk vejde do stínu, slunce mu přestalo pálit do hlavy, je to osvěžení. Ale proč "ostrá vůně"? Ty medvědy by už tak těžko čtenář objevil.
zdravím tě
letos na cestě
můj první pane
hovnivále
Druhý verš je navíc. Jinak milé, issovské pozdravení.
ta hora potí
krůpěje
kaluží
Tohle dílko má v sobě moc pěknou metaforu. Ale do haiku se nehodí.
výstup
prstem po vrstevnicích
o tolik snazší
Příliš dopovězené a hodnotící tím posledním veršem. Myšlenka je dobrá: S nohou v sádře dokončuju výstup po vrstevnicích :-).
u každého motýla
vykonám obřadní
zastávku
U každého motýla si otřu pot z čela. Proč "obřadní zastávka"?
vysoké pohárky
lákají návštěvníky
jetele
"Návštěvníky" je špatně volené slovo. Jde o včely, které jsi zřejmě označil jako ty, kteří přišli potěšit květ.
já a orel
díváme se přes údolí
sobě do očí
Ty vidíš přes údolí orlovi do očí? :-)
ta hora
je můj
slunečník
Tohle je sice také blízké metafoře, ale jinak, než pot kaluže (či kaluž potu). Formálně to ale zní příliš lapidárně, s tímhle bych si ještě pohrála...
dyk o formě sem ani nemukla:D
Mám kdesi hadhaiku, ve sbírce, nevím jaké, musíš kuknout, chceš-li ho najít a zkritizovat.
Ale tak jo, já ti to nevymlouvám, jen názoruju, třebas odorníci ocení:)
odcházím v míru.
Raja!
raja, a co klasická "muška prosí" (haiku je sama analogií a tak další analogie unese jen zřídka) a určitě Ti mohu říkat, co si představuji já, pokud to tedy chceš číst. :o)
Neřeš formu. Formy mohou být různé. Důležité je u haiku, 1. inspirace (je to přeci původně hokku, které zahajuje renku) a 2. motiv, tj. přírodní lyrika. Ostatní věci jsou manýry, a uznávám, že umět napsat pěknou manýru je umění. Viz ty první dvě, které mají jakousi eufonii naznačenou samohláskami a hlavní cezuru naznačena rýmem.
Aaale, jdu se podívat na Tvoje.
Wal.
Dobře, neNovákovo, přesto haiku, a héézký.)
jinak trvám na tom, že hora se nepotí, možná tak kámen, za určitých podmínek se orosí.
A trvám i na ostatním. Nemůžeš mi přece říkat, co si mám představovat. NeNovák mi to neřekl, a přesto jeho haiku funguje.
raja, "na úbočí hory", louka, která je zarostlá stromy už není louka, ale les, je opuštěná, přestali ji obdělávat. Lidé odešli, opustili kraj.
"přede mnou", jak často před někým vytryskne pramen vody? Něco se na té cestě stalo...
"do ruky"... to polechtání?
"nevím, kam jdu"-to je osobní, ale zřejmě jsem ztratil cestu, přestože jsem měl být na žluté stezce, ne?
"ve stínu"--parné horko, stín, hora, ostrá vůně malin, odpočinek? V horách se maliní zdržují medvědi. I přes den.
"zdravím tě"--přesně sedmnáct slabik, lenního pána bys musela pozdravit. :o)
"ta hora"--jdu do kopce, v cestě jsou kaluže, kaluže jako můj pot, je velké vedro, i hora se potí.
"výstup"--realita je jiná, než plán.
"u každého motýla"--cesta přírodou je jako rituální (šintó), modlitba. Je to také o odpočinku.
"vysoké pohárky"--úleva, odpočinek alespoň pro někoho, připomíná například včelu a loučení od Bašóa.
"já a orel"--mělo by být spíš "orel a já", ale v horách se můžeš cítit jako orel, zvlášť když jsi stejně vysoko.
"ta hora"--to je o Mohamedovi a hoře. Celý smysl existence té hory je poskytnout stín?
Myslím, že za těmi haiku něco můžeš číst. Haiku v prologu není Novákovo. Novák nikdy žádné vlastní haiku nepublikoval. Jeho vdova mi řekla, že ani žádné zřejmě nikdy nenapsal.
Wal!
v prologu Novákovo, čtu poprvé a je nádherné:)
problém je ten, že tvá haiku nejsou haiku. Nejblíž by mohlo být asi tohle
ta hora potí
krůpěje
kaluží
ale když horá nepotí, no a krůpěje se dají zaměnit za kaluže jen těžko. Ale je to hezká miniatura. Spousta pěkných, nedotažených námětů.
U toho v prologu, ač je jen popsáním skutečnosti, naskakuje i docela jiný, alternativní obraz. Vyvolal u mě úsměv, milou představu něčeho hezkého. Tvoje miniaturky jsou obrázky z přírody podané na podnose, které toho řeknou přesně tolik, kolik si do nich vložil/la. Za nimi nic nevidím. Jen krátky popis, nic víc.