Průzory

on

střecha je pánev

touhy plná

po ní se žene

světel vlna

holubi v ní si

natřásají pírka

a mezi trámy

škvírka

z níž loupím

sladkosti tvé ložnice

teď jsi si zula střevíce

a ani trochu

nevšimla sis celá

jak záclona se

studem rozechvěla

jak těsně k tobě

tulí se a lehá

má přítelkyně z okenních říms

- něha -

ona

do moře

zásadně

si lehám bosá

plachtovím nebe

přikrytá

v záclonách

bývá ukrytá

jen tma

v níž

my dva si sobě

sníme sami

s hlavou

až ponad trámy

ve ztichlém origami

holubím

střecha jak chrám

pod níž se cizím peřím

už jaksi ze zásady nechlubím