PTÁÁÁK !

Filip

 V neděli ráno jsem si chtěl přispat.  Celý týden vstávám v pět, nebo i pár minut před pátou, takže.. Ale kdepak !  V půl sedmé zazvonil telefon. Jen velmi krátce jsem bojoval s pokušením nechat ho zvonit. Zvítězil jsem. Bratr Karel, který se stará o naše rodiče, mne prosil, abychom s mojí ženou na týden přijeli do Kladna posloužit mámě a tátovi, že by chtěl jet s rodinou na krátkou dovolenou do Švýcarska. Jó, kývl jsem do telefonu, kdy? No, to je právě ono, zítra a do soboty včetně. Vrácený zájezd, chápeš ? Pro mne za poloviční cenu. Dobrý - odsouhlasil jsem i tohle. Bráška si zřetelně vydechl : Stačí, když přijedete po obědě, nebo dokonce až na večer. Jó - a prosím tě postarej se mi o ptáka, ten s námi nejede.         

Pták, to je ten, o koho se tu jedná. Andulák. Modrofialový. Já mám modré tóny rád, tedy hezký ...Nemluvící. Nemluvící, i když Karel do něj hučí každou volnou chvíli, ne snad proto, že by papouchovy řeči potřeboval k životu, ale proto aby dokázal, že to dokáže. Celé hodiny mu předříkává : Krásný Filip! ale Filip ani píp, natož promluvit! O rodiče jsem se starat nemusel, byli ještě oba docela soběstační, spíš šlo o to, aby měli společnost. A pokud na něco nestačili, byla tu moje žena, která nikdy nevydrží dlouho bez nějaké činnosti, bez práce. Nebylo moc zapotřebí : uvařit, trochu poklidit.  A já zase ptáka - nakrmit, napojit, trochu poklidit a chvilku prolítat. Než jsem vyměnil obsah misek, pták odletěl do koupelny, sedl si na galerku před zrcadlo a štěbetal na svůj obraz v zrcadle.

Druhý den jsem mu vylepšil tuto zábavu tím, že jsem zrcadla, která tvořila dvířka koupelnové skříňky, postavil proti sobě v úhlu a před ně připevnil - nic jiného po ruce nemaje - zubní kartáček jako bidýlko. Takže : když si Filip sedl na kartáček viděl po levé i pravé straně řadu ptáků. Chvilku, chviličku překvapením otevřel zobák, ale pak se rozjel a kecal a kecal a kecal.... až se unavil a bez rozloučení se se svými obrazy odletěl do klece. Přistavil jsem si židli ke kleci a začal do něj hučet; vybíral jsem slova, o nichž jsem byl přesvědčen, že papouškům "sedí", vyhovují, hlavně slova s šikovně umístěným "R", slova, která raději nechám na jiném papíře, než na tomto. Tak to šlo den za dnem, druhý, třetí, čtvrtý... Filip lezl po drátech klece, poletoval z bidýlka na bidýlko, zobal, koukal ...a mlčel. Namíchl jsem se a dost nahlas jsem mu řekl :

Ty jsi holt  p i t o m e j   PTÁÁÁK ! 

Poslední dva dny s Filipem jsem udělal vše, co je třeba k ptačímu životu a jinak mne ani nenapadlo, že bych se pokusil z něj vymámit nějaký zvuk. Kecal se svými obrazy v zrcadlech a trochu poletoval.   

Brácha se vrátil, předal jsem mu zpět dům, rodiče a Filipa s patřičným komentářem. Nápad se zrcadly se Karlovi líbil a hned to s Filipem vyzkoušel. Jen tak mezi řečí se zeptal : ..a nezkoušels´ ho učit mluvit?  To víš, že jo, povídám, myslel jsem si, že budu úspěšnější, než ty, ale nic... kecá jen s těma ptákama v zrcadlech. Bratr se obrátil k andulákovi : Ty jsi holt pitomej...

Filip se otočil na bidýlku ze zubního kartáčku a doplnil :  PTÁÁÁK !