Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Vzduch mně hladí po vlasech, po zádech mi stéká pramínek potu, do nohou se mi zadírá mráz. V očích mám jediné. Strach. Utíkám, klopýtám a padám. Dopadám tvrdě do chřtánu ostrých větví, zabodávající se do mé jemné kůže jako tisíce malých jehliček. Cítím pohled hrozivých očí, těch očí, které přinášejí bolest, utrpení a smrt. Krvavé, jantarové a hladové oči. Zvedám se, utíkám, nevnímám bolest ani krev proudící z mého levého kotníku. Nestíhám s dechem, olíznu si rty, cítím na jazyku chuť vlastní krve. Zastavuji se a zhluboka vdechuji čistý vzduch. Bolest vystřelující s mého kotníku, mně rve hlavu na tisíc částí. Bříšky prstů přejedu po zhmožděné noze. Teplá, lepkavá tekutina na konečcích mých prstů mě probere z nečinnosti. Porozhlídnu se kolem sebe a to co spatřím mě srazí na kolena. Ta imponující krása, šarm, vznešenost a ty měsíční oči, propichující mně skrz naskrz. Zastrašující tesáky poskvrněné krví mě nutí obdivně vzdychnout. Jazyk vystřelující k čenichu a vrčení otřásá celým jeho tělem. Pomalu se dává do pohybu a dovolí mi se kochat nad jeho pomalými, ladnými avšak hrozivými pohyby. Rozum mi radí ať utíkám pryč, někam daleko, ovšem něco mě nutí počkat a dívat se na tohohle tvora. Nedá mi to a pohlédnu do očí rozzuřeného velikána. Osten bolesti se mi zabodne do srdce. Žal, bolest, smutek, lítost. Už to nejsou ty oči zabijáka co vraždí a zabijí, ale oči smutné a zklamané matky. Najednou se rozběhne a skočí. „Nechtěla jsem tvé mládě zabít“: vykřiknu. Poté jsem svalena na záda obrovskou šelmou. „Proč lžu?“, pomyslím si. V tom okamžiku se mi ostré tesáky zaryjí do hrdla. Vystříkne krev, která zbarví všechno kolem sebe rudou barvou. Ostrou bolest cítím jen na chvíli. „Ano, lžu, chtěla jsem, tučná odměna..“. Krví potřísněny vlk ještě chvilku vrčí a upírá zrak na tu vražedkyni co jí zabila jediné vlče. Přestává vrčet a sedá si do kaluže čerstvé krve. Zdvihne čenich vzhůru a z jejího hrdla se začne linout bolestné, teskné vytí.
Šílené labutě, Prosecký, klobúk : Děkuju, Chystám k tomu domyslet začátek, aby to to dávalo větší smysl.
VT Marvin : Taky děkuju a jak jsem psala na začátku. Je to spíš useklý kus povídky, lovkyně zabila vlčici mládě, kvůli penězům a ona se ji za to pomstí..
Písmák