Pověra

**

tak mi se to stalo dva roky po sobě

*, mám to podobně :-(((, obalená strachem, čekám stále nějaké špatné události, někdy jako bych žila jen napůl, je to špatně, já vím, ale co s tím

Letos pojedeš. Všichni to známe. Časem to nejhorší odplyne...*

Tfuj!!!! To není pověra, ale negativní vizualizace - bacha na ně!!! Všechno se zhmotní, co sebou proženeme!!!

Pěkně napsané.Neroušek zdraví dědu Eda a posílá letní pozdrav.****

Poprvé bych to brala jako náhodu, až napodruhý pověrčivost - snad :o)

Tohle vylití duše si Vaše milé ohlasy nezaslouží. A to jen minuty po sepsání textu! Tak díky moc! Váš dědEd :-)

za určitou životní podobnost...za tu připomínku... ze které je mi moc smutno...tě podpořím*

Edvine, ženská po padesátce zase už umí rozlišit, co je důležitější...ale je fakt, že to "moře strachu" které mi vyplnilo letošní dovolenou, už bych si zopakovat nechtěla...

Začne-li se stávat, že lidé v rodině umírají v den narozenin blízkých příbuzných, je ta pověrčivost umocněna vztahem k číslům. Za posledních dvacet let se to u nás stalo třikrát, z toho dvakrát za poslední rok. A za necelý měsíc budu mít narozeniny. Mám se těšit? Asi to ode mě nezní jako útěcha; spíš jako trumfování, ale není to schválně.

Lidi, Vy nevíte, co se ve mně odehrává.... Mylenko, po šedesátce se člověku moc čekat nechce.

z jedné podobnosti tvořit pověru...Edvine...

Edvine...nejsi sám, kdo má své plány a Kdosi mu je mění... i o tom je život. Moře, na který jsem se těšila počká...