hranice vědomí

na severozápadním okraji vědomí

plesají rozdovádění klokani

příliš rozpustilí

a příliš unavení

neustálým skákáním

na severním cípu vědomí

duní zpustošený šakal

mezi kostmi minulostí

sladkobolně si pěje dumku

a rve si duši v sladkém polospánku

na severovýchodě něžně cinká zpěv kanárků

poletují motýli a kolibříci

a mezi vším se důstojně procházejí rajky a lyrochvosti

je to místo příliš křehké a virtuální

a přesto a právě proto tolik důležité

na východě svítá naděje racků a albatrosů

těch kteří se vrhají do moře zapomnění

protože tam kdesi daleko na obzoru

tuší slunce

a vrhají se za ním možná příliš brzy

jihovýchod je osídlen holuby

jsou příliš konvenční své kroky mají odměřeny

a cupitají v rytmu jenž se nemění

i konvence a řád ovšem mají

svůj smysl

na jihu žhnou horké emoce

džunglí se proplétají úlisní hadi

i potměšilé opice

život tu pulsuje rychleji než kde jinde

a rychleji než kde jinde také končí

na jihozápadě je pusto

jen hejna pavouků se noří do intelektuálních debat

na holém kamení

jim ostatně nic jiného nezbývá

spřádají sítě svých neuchopitelných teorií

západ je místem kudy táhnou husy

místem loučení a velikých citů

také láska se tu skrývá v křiku chaluh

mezi pobřežními skalisky

a mezi houfy papuchalků plochozobých

na severozápadním okraji vědomí

plesají rozdovádění klokani

uprostřed

a co je uprostřed

co je vlastně uprostřed...