Básník soutěživý

Nedostatek talentu mu hojně vynahradili literárními cenami*. Vyhrál Hornoměcholupské pero, má čestné uznání z Broumovského psavce a je nositelem stříbrné plakety z Řiťského memoriálu R.V. Kropáčkové-Chlumské. Objíždí veršotepecké soutěže se zápalem ligového sportovce. Jeho metou je stát se nejlepším básníkem střediskové obce a mít to potvrzeno razítkem. Poslouchá Radiohead, čte Bukowského a recituje jako Jiřina Švorcová. Soukromě si myslí, že Božena Němcová je cool. Zbožňují ho hlavně pubertální dívky, což mu dává pocit, že je fotogenický. Je sám svým největším fanouškem. Při vstupu do místnosti nenechá nikoho na pochybách, že vchází básník. Obléká se do značkového oblečení určeného pro lidí pohrdající komerčním značkovým oblečením. Při hospodské konverzaci používá výhradně epiteton ornans. Cituje autory, o kterých nikdo z přítomných neslyšel, a tváří se, že mluví s idiotem, když nekývete hlavou na souhlas.

Dřív psal hodně do šuplíku, ale od doby, co se zřídil Písmák, přestěhoval svůj šuplík sem. Vlastním nákladem vydal knihu, vydává knihu nebo mluví o tom, že vydá knihu. Jeho tvorba se pronikavě zlepšuje v obdobích rozchodu a životních proher, čemuž podřizuje svůj soukromý život. Páchá demonstrační sebevraždu celaskonem při jakékoliv nepříznivé kritice. Básník soutěživý je tvor křehký, nepraktický, sebestředný a zpravidla nemajetný. Vyskytuje se převážně v okolí čajoven a vegetariánských restauraci. V době vztahové krize či po vydání knihy ho naleznete uvnitř čtvrté cenové.  Bez své básnické šály případně klobouku by nešel vysypat ani smetí.

(*J.Lec)