Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO snech...
Autor
Marcela.K.
Prolog
Nemohu žít každý den ve snu;
do snů jen odbíhám.
Někdy častěji, jindy jen zřídka….
,,Jsem hloupá.“
Přikryl ji ústa dlaní a druhu rukou si ji přitáhl blíž k tělu . Díval se jí do očí.
,,Mlč,“ zašeptal.
Ucítila z jeho dechu červené víno.
Vlastně mohlo být klidně i bílé…pomyslela si.
Chytila ho za ruku a snažila se ji odtrhnout od svých úst, ale on se jen usmíval, zatnul svaly. Neměla šanci…
Její tělo vypjaté snahou uvolnit se z jeho sevření náhle zvláčnělo. Přesto ji dál držel pevně přitisknutou k sobě.
Ruku z úst přesunul přes její nos a čelo do vlasů. Jakoby ji hladil proti srsti.
Nadechla se, ale hlas se zastavil o jeho pohled.
Sevřela rty a začala se kousat do toho spodního. Jako když se malé dítě rozmýšlí, jestli bude či nebude plakat.
Položila mu hlavu na rameno. Cítila vůni, kterou znala, kterou milovala.
Nemuseli mluvit...
Šel se proběhnout. Už týden určovala trasu ona. Přes zahradu, na ulici a dál až k místu, kde se zastavili a dívali na nebe. Nechápal nic.
Vrátil se z dovolené…ve firmě nestíhal, musel tam zůstávat přesčas.
Doma taky vykukovala práce z každého rohu.
Tolik se těšil až se na něj usměje, nakloní hlavu k pravému rameni, našpulí rty a řekne to svoje: ,,Dáš mi pusu?“
Nechápal, jak mohla zmizet…kdy odešla a hlavně proč?
A nebyl důvod je jít plnit do sklepa. Byla tu tehdy ještě vůbec? Neutekla už během těch dnů, kdy se potápěl do mořské hlubiny … zahlédl ji i tam. Mihla se mezi kameny. Chtěl zavolat:
,,Stůj, sépijko….“ Bylo to snad znamení ?
I dnes utíkal stejnou cestou.
Když ji zahlédl, zastavil se. Nemohl uvěřit tomu, že to je ona.
Stála uprostřed ulice. V záři pouliční lampy vypadala jako z jiného světa. Stála, dívala se na něho a čekala. Došel až k ní...
,,Jsem hloupá….“
Zopakovala znova jen ty dvě slova.
,,Proč…? Proč jsi to udělala?“
,,Tři dny jsem čekala, když jsi se vrátil... a tys pak přišel s ní a měl jsi mě vyhodit, spálit. Říkala to přece.
Bála jsem se, že to uděláš…že mě obětuješ. Bála jsem se, že kdybys to neudělal…
Nechtěla jsem, abys…abych…“
,,Blázínku, copak sen se dá zakázat? Spálit? Trdlo jsi!“
A tak tam stáli, dívali se na sebe a věděli, že jejich sny jsou jen jejich a nikdo nemá právo jim je brát.
,,Sépijko, moje..." zašeptal.
13 názorů
Marcela.K.
06. 06. 2021...není proč je litovat :-)
Marcela.K.
16. 03. 2019Hnědovláska ;-)
Opět poctivá kritika se kterou víc než souhlasím. Za tu typografii nemůžu. Nevím jak to opravit, to udělal písmák až po čase. Nevím jak to dělá :-) Tři tečky si uvědomuji, dříve jsem je používala nadměrně. Teď se snažím je eliminovat. Celý ten příběh by si asi zasloužil úpravy. Dík za čtení.
Obsahovo fajn, taká romantično-erotičná fazóna,s veľmi citlivo zakomponovaným vykreslením vzťahu , pochybnosti, nádeje, ale aj istého vnútorného konfliktu. Po formálnej stránke mi teda síce trocha vadila tá vizuálna typografia textu, /malé písmo/, určite by som ho prispôsobila ostatnému formátu, prípadne napísala kurzívou, rovnako opatrnejšia by som bola pri používaní troch bodiek. Keďže ide o naväzujúce časti, dokážem identifikovať modifikácie romantického motívu., inak obzvlásť oceňujem to citovo podfarbené sépijko- dedukujem, čiernovláska. Však ?