Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePříhody kocourka Fridolína SUPERSTAR
Autor
Podměsíc
Zpočátku směl spát pouze v ošatce v koupelně. Potom dobrá, směl na chodbu, ale jen odpoledne, kdy pán nebyl doma.
Posléze směl na chodbu kdykoli, ale nemohl do obýváku.
Dobrá, usnesli se naši známí, pustíme ho do obýváku, ale jen vždy na několik minut.
Za čas spal kocour v sobě přivlastněném ušáku po celý den, ale za živého boha nesměl do ložnice. Dnes spí s mými známými. Oni oba na jedné straně letiště, kocour spokojeně hajá v uprázdněném pelíšku.
Každé ráno ve čtyři hodiny vydává se Fridolín na průzkum okolí jejich domu. Pozdraví lehce vyděšené slepice přímo v kurníku, obejde dvůr, označkuje si jej a vyrazí rekognoskovat širší terén.
Vrací se okolo osmé, kdy musí mít připravenu středně velkou misku jakéhokoliv jídla. Obvykle vše lačně pozře - ovšem pozor - nesmí to být vařené dršťky - a své paní kočičí řečí sdělí, co je nového. Představte si, že ta dvounohá osoba neumí kočičinu!
Nicméně náš Fridolín je shovívavý a uznalý a ví, že je to přeci jenom jen člověk. Následně navštíví oblíbený ušák v obýváku, kde setrvá v blaženém spánku až do oběda. To musí být velká miska jakéhokoliv jídla. Ovšem pozor - kromě vařených drštěk. Po tomto jídle stává se náš hrdina veselým a dravým. Pořádá k nemalé nelibosti své paní závody ve šplhu na záclonu, číhá na odloženou špulku nití, aby ji pak v průběhu dvou minut úspěšně rozvinul i do těch nejméně představitelných míst, prohání plastovou myš a dlouhou svojí tlapkou zkouší nervy hysterického kanára. Znaven touto dřinou, spočine opět v ušáku. Toutu dobou pouští si obvykle lidé televizi, kterou nenávidí, tudíž odchází spát do ložnice, kam je mu servírována večeře. A hádejte, co to nesmí být ...
Jednou takhle - spadlo z nebe to bílé, studené - ho, představte si, po ránu nechtěli pustit domů. Nechali jej sedět za oknem a on, velevážený kocour, se urazil.
Pravda, chvíli jakoby žalostně mňoukal, chvíli škrábal, ve skutečnosti však byl nebetyčně uražen. Od rána nedostal najíst. A to se za okny smažily kuřecí řízky, pekla vinná klobáska a hňahňal bramborový salát.
Nic nedostal ani k obědu, to už byl ovšem tedy vrchol! Horší by snad bylo, kdyby dostal dršťky.
O třetí odpoledne už začal uvažovat, že snad i ty vařené žaludky by docela ušly. Vtom! Kočičí bůh se smiloval! Paní otevřela upocené okno kvůli vyvětrání a zapomněla na Fridolína. Ten hups! A už byl kuchyni. Schoval se báječně!
Paní odkládá na připravený stůl kuřecí řízky. Pro každého člena rodiny dva. Vždy se musí otočit zpět k plotně. Není těch řízků nějak málo? Začne počítat. Jeden, dva, tři, čtyři ... Z poličky pod stolem se vynořila blond-zrzavá kočičí tlapka, něžně nabodla řízek a šup do úkrytu! Ani se na něj moc nezlobili. Jedl s nimi u štědrovečerního stolu.