Těžká služba

Začal být neskutečně těžký,

celé tělo mě bolelo,měl jsem toho plné zuby.

"Já  už zvládnu jít sám,

možná".

Ozval se nejiště z mých zad.

"Hmm"

"Co tě to napadlo tam jít, "

ptám se unaveně.

"Víš, že takový jako ty, tam nesmějí."

Oni to berou jako provokaci.

"Já ti šel na pomoc".

"Aha"

"To  jsi mi teda pomoh!!"

Odpovídám vztekle

"Myslíš?"

"Jo, to teda myslím."

"Kdo tě těm třem démonům musel vyrvat z rukou.?"

"Kdo tě nes po schodech nahoru?"

"Kdo vykopával dveře a ne jedny ?"

"Ha,,,,, no kdo?"

"A nefungovalo to?"

Povídá klidně on.

",...co? "

"No, nejsi venku?"

Rozhlidnu se nad korunami stromů, vychází slunce a rodí se nový den.

Všechno mi dojde.

"Máš to se mnou asi dost těžký."

Povídám, provinile,jak nejvíc umím.

"Jo, to mám za tisíc let jsi můj nejtěžší případ."

Vstame a pokouší se jít.

Koukám na něho, jak bolestně došlapuje na pokousanou nohu,

levý křidlo hodně svěšený.

"Počkej ,opři se,  pomůžu ti."

"A za tisic let, prvni koho fakt nesnáším,"

dodává.

A usměje se. 

Zatlemím se taky .

Pomalu se vlečem pryč,

ani jeden z nás se neotáčí .