Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZavírám oči
31. 08. 2009
4
1
1530
Autor
Jan Šuránek
Pro mou milovanou Máju.
Vše se ztrácí někde v beznaději
ale
to zde stále zůstává
cožpak může být
vše tak nejasné,
nemůžeme být spolu
ani bez sebe.
V posledních dnech
hodinách, letech,
jsme zapsáni mezi nezvěstné
oba jsme na jiných končinách světa.
Tys volala odněkud zopačné řeky Rubikonu,
mé srdce tonulo uprostřed chladné Sibiře,
tak se zvedla zeď
která brání průniku,
mému i
tomu, který vyšel
od srdce tvého.
Já o tebe také nechci přijít,
cítím se jako nebožtík v umrčním místě,
jako někde v márnici,
kde bez tebe, nelze nalézt žádného bytí,
kromě Boha, jediné mé naděje,
když nepočítám ani podstatu světa,
padám již jen do beznaděje.
ale
to zde stále zůstává
cožpak může být
vše tak nejasné,
nemůžeme být spolu
ani bez sebe.
V posledních dnech
hodinách, letech,
jsme zapsáni mezi nezvěstné
oba jsme na jiných končinách světa.
Tys volala odněkud zopačné řeky Rubikonu,
mé srdce tonulo uprostřed chladné Sibiře,
tak se zvedla zeď
která brání průniku,
mému i
tomu, který vyšel
od srdce tvého.
Já o tebe také nechci přijít,
cítím se jako nebožtík v umrčním místě,
jako někde v márnici,
kde bez tebe, nelze nalézt žádného bytí,
kromě Boha, jediné mé naděje,
když nepočítám ani podstatu světa,
padám již jen do beznaděje.