CHSSP: Petr Waldýn

Nečekán nezván a nepovšimnut vešel do našich srdcí a jeho velikost dotýká se hvězd

Nikdo z vás si jistě nemohl nevšimnout, že se na písmáku objevil nový, dovolím si říci fenomenální autor, Petr Waldýn.
Již samotné jméno (jež by bez výčitek mohlo být i literárním pseudonymem) naznačuje velikost tohoto písmáka. Sám o sobě tvrdí, že "už něco málo napsal", což ukazuje na nekonečnou skromnost génia jeho formátu. Ač mladý, je to muž a čte exupéryho. Svoji tvorbu zde uvedl dílem "Hroch",  naznačujíc svoji lásku k přírodě, zvířatům, jakožto i nezkreslené vnímání světa takového, jaký ho známe.

V básni jsou patrné prvky potěšení z vlastní existence, smíšené s gotickým vnímáním velikosti (tlustá kůže jak u tanku - vše obrovské, mohutné, tlusté). Naznačuje i jisté citové vazby ke své sestře, přičemž se staví odmítavě k incestu, což naznačuje touhou patřit raději k hrochům, než k mužské části Homo sapiens.

V druhém dílo pojednává o sociálních problémech dnešní společnosti, autor se nebojí zajít i k drsnějším slovům, až vulgarismům, ale trefně a přesně umístěných, mířících na čtenářovy city v tom nejhlubším slova smyslu, cituji:
"řekla bych ti že jsi kurva
ale to by se zas řetěz urval
petr sedí v pokoji, zase píše básně
a ty mi tu z vlasů děláš krvavé třásně."
konec citace.

Čtvrté dílko je možná trošku slabší, nicméně zajímavě rozvíjí časté téma některých zdejších písmáků a tím je sport - konkrétně fotbal. Autor píše zřejmě z vlastní zkušenosti, čímž dává najevo že si chce obsah svých básní opravdu prožít a není jen nějaký bezduchý snílek a pisálek, nýbrž tvrdý dobrodruh!

Za vrchol jeho tvorby ovšem považuji čtvrté dílo, věnované Disidentce lásky (z jakého důvodu netuším, snad platonický vztah těchto dvou), která by měla místo provokativně pohrdlivých komentářů spíše jásat, že o ni tento Král poezie projevil zájem.
Dovolím si zde báseň pro ilustraci zveřejnit:



V první sloce báseň již od samého počátku naráží drsně a nekompromisně na téma promiskuity, manželské nevěry a animálních pudů, které -jak si musíme přiznat- stále ovládají naši společnost. Naprosto revoluční po mnoha stránkách je však druhá sloka, ve které Petr dává spatřit světlo světa naprosto novému útvaru a stylu veršování, kdy rozdělením jednoho slova lze provázat verše mezi slovy úd, úděl a ojel. Rafinovaným rozdělením slova úděl získal dva rýmy, rozdílného charakteru! Myslím že zde se dostal ještě dále než Jára Cimrman s jeho dokonalým veršem (který Petr také připomíná v jedné ze svých básní, kde zmínil verše kruh-kruh).
Báseň sama je divokým vyjádřením nespoutané duše dnešního člověka, bohéma, kterému patří celý svět (jakožto i všechny ženy na něm). Naznačuje svou obrovskou sexuální výdrž a také velikost svého mužství, což má možná jiný, abstraktnější smysl, jehož význam mi jako obyčejnému smrtelníkovi nebyl odhalen.

řekli o něm a jeho dílech:
Lakrov:
Mně se to docela líbí (asi hlavně proto, že se mi líbí hroch -- líbí se mi, že je špinavej). Možná jsi jej usadil do poněkud netypického biotopu (hroch je k /ne/vidění častěji ve vodě než v trávě) a řádky o ségře u stánku a o očích v hlavě trochu vybočují z rytmu. Vzhledem k tomu, že to má určitě být veselá básnička, neškodilo vložit nějaký žert -- možná doplnit další sloku. Jenže veselých básniček pro děti je to zoufalý nedostatek. Takže tip.

Bíša:
Ano, čti i piš! Se ségrou... t.

Oldjerry:
Petře - tak se nauč česky. Většina tu umí...

Disidentka lásky:
Tak si mě vem, pa :)

Aleš-novák:
v pravdě úd-erná báseň !!! (P)

Saintzero:
Tak to jo. Příště ale víc do podrobna možná to pak zaujme můj úd

Halldasena:
V básni se prolíná přírodní romantismus s nádechem expresionismu. Použity jsou opět trdičně ověřené rýmy jako létá/léta; v oblacích/na snech svých a trochu méně obvyklý, o to však více pozoruhodný absolutní rým kruh/kruh. Všechna ta romantika je podtržena mnou velmi oblíbeným trolejským rytmem, který se pro podobný druh tvorby hodí asi nejvíce.
Sám autor své dílo označuje za nejlepší, což světší o zdravém sebevědomí. Nominuji tedy do SL a uděluji své (P)

belgie:
Mě přímo nadchl synestetický prvek, kdy autor pozoruje doznívání léta, tedy vnímá zrakem to, co se normálně vnímá sluchem.
Pak následuje poněkud nechutný okamžik, když se autor oholí a pozoruje létat chmíří.
Taky přímo žeru ten okamžik, když se autor představí: Jsem král Jára - možná odkazuje v souvislosti s holením na krále Lávru.
Drogová závislost a čára, to je každýmu jasný a zbývá absolutní rým kruh kruh - často jsem si lámal hlavu jak třeba zrýmovat zdalipaks, nebo jiné nevzhledné slovíčko, a já blbec nikdy nepřišel na to, že se to dá zrýmovat tak jednoduše - zdalipaks zdalipaks
(P)

Papouch:
buď je to nějaký provokatér, nebo je to roman*l
a nebo je to psychicky nemocný jedinec

Sám autor napsal:

díla od ignorantů jazyka českého nečtu!
(k dílu Netopír, od Květoně Zahájského)

já česky umím, narozdíl od některých, protože jsem z Prahy (což je matka měst, srdce ČR) take kdo jiný by měl umět líp česky?
(komentář k Oldjerryho nařčení že se má naučit česky

jo? papouch? jako něco jsem od něj četl a nepřišlo mi to nic moc... :-/ myslím že píšu trochu líp.

rytmus je v písničkách. zas jsi vedle.
(na výtku Beed, že  básni chybí rytmus)


Závěrem bych rád popřál Petrovi mnoho úspěchů v další tvorbě, jakožto i v osobním životě. Věřím, že za několik málo let si naše děti budou v čítankách moci přečíst jeho díla jako Doznívání léta, či Léto, vrcholky stromů a bikiny.

---