K.O.U.L.E., Socha Sv. Kláry

Pěkná povídka, má atmosféru. Tušila jsem, že to bude něco takového... :)

Cestu do kopce zarůstaly kopřivy. Mi to tak divně zní. Nešikovně. Cesta do kopce byla zarostlá kopřivami. By mi asi štymovalo spíš. "A ty si ji, babičko, pamatuješ, když ještě měla hlavu?" - tohle je boží.

Já Hlučínskem velmi často projíždím, protože dva členové správní rady jsou odtamtum: Dolní Benešov a Hlučín. Moje předchozí asistentka byla ze Strahovic a dnešní je z Kravař.

jo jo Prajzák, ale Vilém nejsem :-) , Ovšem když se sejde rodina- Valter, Wolfgang, strýc Gerhard, teta Gertruda se strejdou Gunterem, tak je to jak na sjezdu landsmanšaftu ( tedy jen jmény), O spolužákovi Dietrovi a spolužačce Helmtrudě ani nemluvín

Jo, promiň, jejdavildo. Tak ty jsi Prajzák? Jméno Vilém by tomu napovídalo.

Jsi mi neposlal avi, takže odpovídat ti není lehké . Z Hlučínska

Čau, jejdovildo, odkud jsi?

no dílko se mi líbí, ale jinak to máš těžko ( viz diskuze se Štěpou). Eskymáci mi nepovraždili 3/4 rodiny. A to jsem z " ostravských sudet"

Nazdar, jehlas pichlas, díky za tip. Babička nepřišla z Německa, ale narodila se tady. A nejen ona, ale i její předkové zpátky asi 450 let. Sudeťáci sem totiž přišli ve 13. až 16.století.

Prevíti... My jezdíváme v létě do Staré Vody na pouť, je to tam takové krutě romantické, nebo jak bych to řekla. Krásná příroda, pohlcující minulost lidí... jen ten kostel tam zůstal.

Hesiono, díky za návštěvu. Obrazovou inspirací mi byly zbytky hřbitovů v mých rodných Orlických horách. Libavu, Vítkovsko, Dvorce, Beroun a Jsenicko znám taky. Zatímco z hřebene Orlických hor je vidět dolů k do úrodné labské roviny, z Nízkých Jeseníků se okolní hnědočerná krajina zdá nekonečná. A na hřbitov jsem s babičkou chodil. Na jednom hrobě ležel neopracovaný kámen. Mladík ho chtěl zvednout, ale upustil ho a kámen ho přizabil. proto mu ho dali na hrob. Dnes tam není ani hrob. Vyprávěl jsem o tom do ČT2, ale vystřihli mi to.

Připomíná mi to Starou Vodu na Libavé... *

Ahoj, Štěpo, tak tuto větu slýchávám velmi často. Zejména ovšem od těch, kdo viděli Němce jen několikrát v životě. Odpovídávám na to otázkou, a jaký vztah máš k Eskymákům, Francouzům nebo Sinhálcům? Chci tím říct, že většinou se vymezujeme vůši tomu, koho alespoň trochu známe. Nemůžeme ale říci, jestli je lepší nebo horší něž jiné národy, protože ty neznáme. je typické, že nějaké pocity máme pouze vůči národům sousedním. Když se člověk podívá na střední Evropu objektivně (já často přednáším v Polsku, byl jsem několikrát v Maďarsku, zkrátka mám se sousedními zeměmi poměrně čilý styk), musí říci, že národem svou mentalitou nám nejbližším jsou Rakušané. Samozřejmě, že jako malý národ jsme neustále ohrožováni těmi velkými. Ale prostě nezměníme fakt, že bez ruských surovin a vývozu do Západní Evropy nejsme schopni přežít. Z pohledu Německa momentálně prudce klesá jeho kulturní a jazykový význam ve světě. V globálním světě dominuje angličtina. Jaký máš vztah k Britům, Američanům a Indům (ti musejí umět anglicky všichni a je to pro ně obrovská komaparativní výhoda na globálním trhu práce). Každý jazyk, který se naučíme, a každá kultura, kterou poznáme, nám dává novou dimenzi.

Já nemám němce rád, zdá si mi, že to nejsou dobří "páni"! K našim lidem se ty co znám, vesměs chovají jako k "dobytku". Když jim začneš "lízt do prd*le", hned to pochopí jako symbol "bezpodmínečného podřízeníse". Prostě mám pocit a také trochu zkušenost, že teprve když jim začneš "klást odpor", jsou schopni "vzít tě trochu vážně" ( to v případě, že onen protihráč není až moc velký hlupák). Když máš ale smůlu a protihráč je , s prominutím zakomplexovaný pitomec, tak nasadí okamžitě "všechny páky své moci" , aby tě smetl. Namítneš, že to možná i platí obecně, já jsem si však zkušenostmi ( a vlastně i historie to potvrzuje) potvrdil, že tyto "německé a ruské velmoci" mezi sebou zas až tak moc rozdílů v chování k menším partnerům nemají! Kdo jim nastavíš vlídnou tvář a ochotu, chápou to okamžitě jako slabost! Čus J.Š.

Ahoj, Štěpo, mezitím už jsem zapomněl, o čem přesně jsme tady spolu diskutovali. Nicméně ti děkuji za odezvu. Ranit je asi silné slovo. Přece jen už jsem dost starý, abych byl na leccos zvyklý. Literární pojetí, podle mě, se musí dotýkat jednotlivých lidí a jejich konkrétních pocitů. Pro ně politické zobecnění neplatí. Oni žijí svoje životy a jenom malá část z nich je vůbec ochotná vnímat nějaké vyšší souvislosti. V místech, kde žije více národností pohromadě (jižní Tyrolsko, jižní Slovensko, kosmopolitní města, ale třeba i Nizozemí nebo Kypr před rozdělením), jsou lidé zvyklí na to, že musejí nacházet formy soužití. Ty hovoříš o pozitivu z takového národního pohledu elit. Já se k elitě nepočítám. Na mém s oblibou uváděném Bruntálsku je celkem jedno, jak špičková česká kultura je v Praze. Prostě lidé tam žijí odlehle, nemají často práci, mají okresní divadlo, málokdo umí dobře psát česky atd., atd.. Tihle lidé sledují televizní kulturu, málokdy vyrazí za hranice (pokud nemáme na mysli jejich děti, odcházející za prací). Tak těm je vpodstatě jedno, jakou národní kulturu do nich natloukají učitelé. Teď se budeš bránit a říkat, jestli jsem vůbec vlastencem. Jsem, Štěpo. Narodil jsem se v Česku a také tam zemřu. To ale neznamená, že nemohu mít výhrady ke spoluobčanům. jednou z výhrad je následující tvrzení: jistě by bylo pozitivní, aby na území jednoho státu mluvili všichni jednou řečí a měli jednu kulturu (pozitivní je to zejména pro státní správu). Ale to je možné jen po omezený časový úsek. Podívej se, jak rostou etnické menšiny u nás? Rusové a němci dělají dusno. Máš pravdu. Oni prostěš Rusové mají energetické suroviny a my ne a jsme na nich závislí. Dále jsme malá země bez pořádné vlastní "buržoazie" a jako vyspělá země musíme hodně vyvážet. naprostá většina vývozu jde do EU a z toho nejvíce do Německa. Tak jsme na těchto svou zemích životně závislí. Pokud se nechceme vrátit do feudalismu, nemlžeme to změnit.

Ano, já vím, že se to může zdát příliš kruté, co se němcům u nás stalo! A také asi je! Nic to však nemění na tom, že pro celistvost historicky českého území je to pozitívní! Snad! Ano, vím, že jsem tě teď ťal na tvém hodně citlivém místě. Ale já jsem o tom přesvědčen a stojím si za tím, co jsem řekl! Oni němci, a připojili se k nim i rusové, jsou pořád podle mne ti, co dělají ve střední Evropě stále dusno! Se ti zdá, že diskuse k tvým dílům se zvrhává do diskusí v takových "malicherných vědních a neliterárních oborech? Píšeš, jak já říkám, "angažovaně" ( v tom dobrém smyslu), že to lidi nutí reagovat! Vyjadřuješ svoje názory! Tak buď rád, že tvoje literárnost se teda šíří i jinými obory! To je podle mne přednost tj. jako plus,+. J.Š.

Zrovna dnes ráno cestou do garáže jsem uvažoval o Kláře. Proto mi přichází tvůj podnět vhod. Dám se do toho.

Neřekla jsem, že nutně zkrátit. Zhutnit. A třeba také snížit počet "babiček" (7) a "vnuček" (6) v tak krátkém textu.

Smutny pribeh, ale velice povedeny. Tip

možná odpilovat některé opisy... ale něco je na tom sympatického :)

Daleku, vrátil jsem se sem ještě jednou. Říkáš, že mé tvorbě chybí poselství. Ty jsi četl více mých "děl"?

irem, děkuji za návštěvu. Nečekané pro mě je, že by ještě šlo zkrátit. A šokem pro mě je, že právě ty nejkratší texty, které vznikly prakticky jedním vrzem za deset minut, vyvolávají největší diskuse?!?

Trochu "ukecané" a předávkované výplněmi na tak krátký text. Přesto navozuje atmosféru. Navoyuje atmosféru a nechává prostor čtenáři - bohužel ho ponechává i tam, kde bych uvítala o něco víc autorského vedení. Ale pro Kláru mám slabost. A pro neudržované hřbitovy v pohraničí u zbytků vsí, samozřejmě ... koneckonců jsem ze sudet a spoustu jich znám.

Líbí se mi to. Možná proto, že staré hřbitovy mám ráda...dokonce jsem jeden nedávno navštívila právě v pohraničí... nechtělo se mi zničit si boty cestou na rozhlednu, kam se vydal manžel, a tak jsem šla na neznámý hřbitov (někdy se raději dívám z blízka, než z výšky)...bylo tam plno starých německých náhrobků, ale nebyly tam vůbec cestičky mezi hroby. Asi tam nechodila babička se srpem... ale tráva byla posekaná. Nedej na to, že příběh "nemá děj" - kdo chce, domyslí si ho... mně vrátil obrázek mojí babičky se srpem a pak i mámu, když s ním chodívala na hřbitov...dík za vzpomínku :-)

Nazdar, Daleku. Děkuji ti za námahu. Vysvětluji: - existují hřbitovy, které už jako hřbitovy vůbec nevypadají. Nikdo je neseká, nikd se o ně nestará. Na tom v mém textu už je udržovaný právě jen ten jediný hrob. Babička tam nemůže chodit každý týden. Má takových hrobů na okolních hřbitovech tolik, že by už nemusela dělat nic jiného. Zůstala totiž jediná, kdo je ochoten se o ně starat. všichni ostatní buď umřeli nebo jsou v Německu. Proč by nemohla mít někoho na neudržovaném hřbitově?

Mně je to jasné, ale nevím, jestli je to tím, že jsem taky z pohraničí... Na, freilich - to slyším padesátkrát denně :)

Prosecký: Tobě se to zdá jasné, ale čtenář Ti do hlavy nevidí, může brát jenom z toho, co mu autor předloží.Babička, která chodí upravovat hrob, tam chodí každý týden, pak se nebude muset prodírat houštím kopřiv. A pokud to není hrob jejího blízkého, tak proč šla na prastarý, neudržovaný hřbitov, kde nikoho nemůže mít?. Chci Ti jenom ukázat něco z možností, které se otvírají Tvým začátkem. Tvé tvorbě chybí to podstatné...poselství.

souhlas s Dalekem. Začátek je, má docela atmosféru, takže přišly na hřbitov, ano... a? Mimochodem, víte, že sv. Klára je patronka televize? Nevěděl jsem, že taky televize mají patrona.

Daleku, zajímavý názor. Tak já jsem z pohraničí. Zdálo se mi to jasné.

Napsané je to fajn. Jen dvě poznámky. U vnučky se mi nelíbí popis "vyzáblou postavičkou", přijde mi že patří spíše jinam. A druhou věcí je, že babička sebrala s povzdechm síly. Když ta věta je postavená takto, tak by tam měl být přívlastek.

Aleši, nechťa (jak by řekli Moraváci) se diskuse pod mými výtvory často zvrhává do zcela neliterárních oborů - historie, ekonomie, matematika nebo fyzika. Já jsem lozil po hřbitově ve Vrchní Orlici s babičkou, protože ona se starala o hroby místo odsunutých příbuzných a sousedů. Tehdy mě nenapadlo ptát se, proč někdo v kostele naházel lavice doprostřed a zapálil.

Beed: Řekl bych, že toho "prostoru" je tam tolik, že si můžu dosadit cokoliv a pořád budu mít pravdu. Autor by měl určovat více směr toho, co chtěl naznačit. Začátek by byl, ale dál?

jo, ve třinácti jsem lozil po hřbitovech a obkresloval si švabachové iniciály...vyvolávaly ve mně pocit tajemnosti...

Tak dál už nic. Babička poseká srpem trávu na hrobě svých příbuzných a pokusí se zachránit dekorum nějakým kvítkem. Takovým, které vydrží do příští návštěvy. Vnučka se po prázdninách vrátí a babička za několik let zemře. Výraz "Socha bez hlavy" ve mně vždycky evokuje moje dětství na sudetských hřbitovech. Arrivederci!

Tak dál už nic. Babička poseká srpem trávu na hrobě svých příbuzných a pokusí se zachránit dekorum nějakým kvítkem. Takovým, které vydrží do příští návštěvy. Vnučka se po prázdninách vrátí a babička za několik let zemře. Výraz "Socha bez hlavy" ve mně vždycky evokuje moje dětství na sudetských hřbitovech. Arrivederci!

Tak dál už nic. Babička poseká srpem trávu na hrobě svých příbuzných a pokusí se zachránit dekorum nějakým kvítkem. Takovým, které vydrží do příští návštěvy. Vnučka se po prázdninách vrátí a babička za několik let zemře. Výraz "Socha bez hlavy" ve mně vždycky evokuje moje dětství na sudetských hřbitovech. Arrivederci!

tak tak. Zdá se, jako by výlet měl za cíl tu sochu...ale co dál?

Necháváš dost prostoru pro domýšlení, Prosecký, a to se mi líbí. A vůbec, celá tahle povídka, ač kratičká, se mi moc líbí. Ja - hab schon fast vergessen... Tip *

zařazuju - a příště mi pošli avízo od díla a nebo čísla díla zprávou - je to rychlejší než se proklikávat přes autorskou stránku - díky :o)