KDYŽ SE VYBÍRAJÍ SCHRÁNKY-2

Poštovní vůz vjel na náměstí, na kterém stála dlouhá kolona vozidel.

„Zatraceně! Co se to dneska děje? Všude kolony!“ vyhrkl rozčíleně Karel a vytáhl z krabičky cigaretu.

„Říkal jsi, že se na kouření vykašleš,“ ozval se Petr.

„To bych se ale nesměl rozčilovat!“
„Tak se nerozčiluj.“

„Copak to jde se nerozčilovat?“

„To chce klid.“
„Doběhni prosím tebe k tý schránce, co je u tý fakulty. Třeba jí vybereš stokrát, než tam já dojedu.“
„Jasně. Pádím k ní!“ řekl Petr. Poté vystoupil a rozeběhl se po chodníku k poštovní schránce. Když už k ní přibíhal, tak náhle uslyšel za sebou štěkot a při ohlédnutí spatřil dogu, která na něho vzápětí skočila.

„Nebojte se! Vona vám nic neudělá!“ ozval se současně výkřik muže, který běžel za dogou.

„No to doufám!“ vysoukal ze sebe Petr, jehož doga povalila na chodník. A než se stačil vzpamatovat, tak ona vzala do tlamy horní část brašny.

„Počkej, to není klacek!“ vyhrkl na ní a začal se s ní o brašnu přetahovat. Doga však pevně zuby stiskla její zavřenou část, vyrvala mu jí z rukou a rozeběhla se pryč.

„Bonýý stůj!“ rozkřikl se její majitel, ale ona běžela dál.

  Karel kouřil za volantem a zamračeně se díval na stojící automobily před sebou. Pak pojednou vlevo postřehl běžet dogu, která měla v tlamě brašnu na výběr poštovních schránek. Překvapením zamžikal očima, načež uviděl, jak za ní sprintuje Petr a jakýsi muž.

„Ježišmarja, co to ten Petr s tou dogou vyvádí?“ zeptal se sám sebe. Přitom sledoval, jak ona vběhla do parku pronásledovaná Petrem i svým majitelem. V následujících okamžicích mezi stromy běhala sem a tam doga s brašnou v tlamě a za ní dvojice mužů. Chodci i lidé ve stojících automobilech se náramně bavili, zvláště když ona pořád běhala dokola kolem houštiny a oni za ní.

„Jééé, to snad není možný!“ vyhrkl rozchechtaně Karel, ale současně mu vypadla z úst cigareta.

„Do prde…!“ vyjekl, jelikož mu rozžhavenou části dopadla na stehno.

„Kur…!“ vykřikl a hned si dlaní přejížděl místo na kalhotách. V následujícím okamžiku znovu vykřikl, protože pocítil rozžhavenost v levé botě, což znamenalo, že mu do ní ona cigareta zapadla. Mezitím se Petrovi podařilo zmocnit se brašny a všem přihlížejícím se naskytl pohled na to, jak utíká přes ulici na chodník s dogou v patách, za kterou sprintoval její rozkřičený majitel.

„Áááá…!“ vydralo se z úst Karla, který prudce otevřel dveře, vystoupil a strhnul si z levé nohy botu. Z ní mu současně vypadla cigareta a on si přejížděl chodidlo s propálenou ponožkou. Pak se rozhlédl kolem sebe a uviděl užaslé výrazy řidičů i chodců. To už k poštovnímu vozidlu přibíhal zpocený Petr.

„Viděl jsi, jak jsem honil tu dogu?!“ vyhrkl on tázavě.

„Jo, viděl. Vybral jsi tu schránku?“ zeptal se Karel, který si rychle nasadil botu a usedl za volant.

„Vybral. Až u ní jí ten majitel chytnul a dal vobojek. Dneska je to nějaký divný vybírání,“ mínil Petr.

„To teda je,“ řekl Karel a sešlápl pedál od plynu.