Cena za svobodu

Vždy mám doma alespoň čtyři, pět koček. Všichni mí přátelé ví, že je miluji, a proto neváhají a občas mě nějakou zásobí. Nejinak to bylo i u mé kamarádky, která se stěhovala do Prahy. Měla číču již zvyklou na panelák, ale v Praze by s ní měla problémy. Kočička se jmenovala Nikita. Byla kastrovaná , jednou tak velká, jak moje číči a měla krásně vybarvený tříbarevný kožich.

Z počátku byla zalezlá celý den v peřiňáku, ale postupně začala vylézat na kočičí toaletu, napít se, najíst... Nakonec si vše důkladně prohlédla. Stále vypadala dost naštvaně, pohladit se nechala, ale vzápětí kousla. Tak jsme si jí nevšímali. To nesnesla dlouho a přišla se nenápadně pomazlit. Muž jí hladil, ale bavil se při tom se mnou, jako by mu na ní moc nezáleželo. Nikita se teda snažila být roztomilá.

Přesto, že začínalo léto, báli jsme se otevřít okno, aby Niki neutekla. Z okna nám vede ven do zahrádky kočičí žebříček – tudy nám chodí všechny kočky. Horkem se již nedalo, a tak jsem okno druhý den otevřela. Niki vzorně seděla na okně a nesnažila se utéci. V tom jí dole ze zahrádky spatřil náš Árčí. To byl rezavý kocourek s oranžovýma očima. Našla jsem ho jednou jako podvyživené kotě, které díky dřívějšímu strádání již moc nevyrostl. Toho roku byl u mě jako jediný kocourek a ještě čtyři kočičky, které ho zbožňovaly. A tak měl Árčí svůj soukromý harém.

Nevím, jak mohl Nikitu cítit, když byla kastrovaná, ale zamiloval se do ní na první pohled. Došel si pro ni na okno a odvedl ji na zahrádku. Z počátku se Niki ohlížela, jestli ji budu volat zpět a nechápala, že může venku chodit. A Árčíček jí všechno ukazoval. Vypadal vedle ní sice jako její kotě, ale když jste viděli ten zbožňující pohled...

Šplhání na stromy zvládla Niki hned, jak jí to ukázal. Běhala pak po zahradě a ozkoušela všechny stromy. Byla doslova opitá svobodou. Válela se po trávě, honila motýly a v očích měla úplně jiný výraz, byla šťastná.

Jednou jsem viděla, jak Niki chytla v trávě myšku. Držela ji packou a najednou nevěděla, co s ní. Árčí seděl jako vždy opodál , celý vzrušený z myšího pískotu. V tom Niki packu z myšky zvedla, pustila ji a tázavě se podívala na Árčího. Ten zhnuseně odfrkl, skoro se mi zdálo, že protočil oči a kdyby mohl, určitě by bušil hlavou o plot. Časem ale Nikitě ukázal, co musí udělat a můžu říct, že se jí to líbilo.

Blížil se podzim. Ti dva prolovili celé noci. Z Nikity se stala trochu štíhlejší, krásnější a sebevědomá kočka a- šťastná.

Jednou jsme ji ale našli sraženou autem u silnice. Je u nás minimální provoz a kočky tam ani nechodí.

Ležela tam, pokrytá jinovatkou, náruč doširoka rozevřenou a v očích udivený výraz. ÁRČÍ, KDE JSI BYL?

Má na hrobě nápis- BYLA TAK ŠŤASTNÁ-NIKI