Návraty II

Samota má tvou vůni i tvůj dech,
zůstává se mnou v našich zdech,
však prostoru chybí tvoje dlaně,
víš, živa jsem ze tvých dotyků
a nikdy nebudu dost vděčná za ně.

Když dálka pobolívá v duši,
divím se, že bez tebe
ještě mohu dýchat.
Samota je jako v srdci dýka,
má tvůj hlas
a mluví tvými slovy:
Co připočte si k výhře čas?
Co ještě nadělí nám, kdo ví...

Když čekám na tvé návraty
jsem jako vyplašený pták
místo zpěvu vydávám jen křik.
Bez tebe věčností je každý okamžik,

když vyhlížím tě za vraty,
počítám vteřiny a minuty,
kdy zase budem spolu,
kdy zaslechnu tvé kroky,
sedneš si k prostřenému stolu.

Tvá přítomnost černé mraky bělí...
Dálka nás spojuje, ne dělí.