Pro Něho

Krásné..teda jako krásné vyznání...já nedávno zažila něco podobneho a tohle mi to dost vystižně připomnělo..

I když už je starší.. Bez komentáře. Zažila jsem to taky, vím, o čem píšeš. Takže jen tip za krásné vyjádření a pochopení.

ach je to smutný ale moc krásný * V kříži na krku jsi měl svého Boha ***

Miroslawek: Nechtěla jsem se hádat. Chtěla jsem říct, že se mi to líbí a že s Tvým postojem nesouhlasím. prostě mi přišlo, jakoby nikdo neměl právo napsat rozloučení s někým, koho měl rád, aby ho někdo druhý nenařkl z toho, že nejenže je to špatný, ale ještě k tomu to má téma, na který se autorovi nějaká ta kritika moc špatně říká. A ne, to, že se mě to dotklo, to skutečně není Tvůj problém. Ale kvůli tomu, že se Tobě něco nelíbí to nemusí znamenat "že to sem někdo dává s nějakým očekáváním". Tohle se mě dotklo a nic jiného, možná proto, že Ari znám a vím, že to nemá zapotřebí. A možná by to došlo i Tobě, kdyby sis od ní přečetl něco jinýho. A Tvé pocity? Nemusíš se blahosklonně usmívat, klidně se jimy budu zabývat...hned jak uvidím, že Ti o něco takového jde. Nejsem hulvát, kterej šlape po něčích citech či pocitech (čímž jsem skutečně nic nenaznačovala). Ale pokud se na sebe zlobíš, že ses tenkrát nedokázal neomluvit tomu arabovi, chápu, že je pak jednoduché se jít vylít sem...

Miroslawek: víš, tohle Ariino dílko se mi vážně líbí. Líbí se mi pro to, jakou formu zvolila ke svému rozloučení. Fajn, jako básnička to možná tak dobrý není. To ale nehodnotím a v žádným případě ji nebudu (ani sebejemnějším náznakem) osočovat, že kritiky musí být pěkné jen kvůli tomu, co je obsahem. Mám tohle dílo ve výběru, protože ač smutné...hladí mě po duši láskou a přátelstvím...pochopením. Čiší to z toho a já se sem vracím pokaždé, když si chci vzpomenout a načerpat trochu té naděje a i když jsem to nepsala já, dotklo se mě, cos tady řekl...

aha...bez avi...takže ted..:o)

Sunmoon: a jsi si jistá, že jsou tvé pocity můj problém? Navíc, když vidím, že mými pocity se jaksi zabývat nehodláš, přijde mi ta připomínka... no... úsměvná ;o)))

Asi nejsem stařešina, ale na hocha už se přestávám (bohužel) cítit, nicméně otázka tipů nebyla podstatou mé připomínky...

Nedávno jsem místo oběda (omylem) navštívil arabsko-české knihkupectví... majitel a jak jsem později zjistil (sebe)vydavatel a básník v jedné osobě pravil: máme nejlepší poezii... a s důrazem na jistou knihu mi tajuplně zašeptal - to je - arabský Seifert... z hlediska způsobu české poezie, jejího vývoje a směrů, byly ty verše víc než špatné... ale o to nešlo, šveholil jsem s blahovolnou smířlivostí cosi o různých tradicích, myšlení, kontextech a tak, načež jsem byl uzemněn prohlášením: ale tuto báseň psal pro svou umírající ženu, měla rakovinu... na to nešlo nic říct, s omluvou, jež mi byla a je proti mysli, jsem zakoupil Omarova nesmrtelná čtyřverší, spolu s minidiskuzí na téma, že vím, že Omar Chajjám není Arab, nýbrž Peršan... tohle je špatná báseň, je-li jí vůbec, ale nevím, jestli mám právo něco k tomu říct, stejně jako nevím, jestli je poctivé tady takovou věc dát a s jakým očekáváním... možná že je to odvážné... a možná blbé... a taky jsem to svého času udělal, doufám, že tak bylo činěno s rozmyslem a odstupem... a hlavně při vědomí, že reakce budou pozitivní ne kvůli případné kvalitě textu, ale kvůli příčině... což považuji za legitimní důvod publikace, ovšem s patřičnými uvozovkami...

Hochu, dávno sem nedávám díla kvůli kritikám ani pochvalám. A přesto stále Děkuji

myslim, že je odvážný psát o smrti.*

Který ještě neměl zemřít.... zvláštní, když to po těch letech čtu. Všichni jsme ve všech chvílích právě tam, kde máme být...vsuvka. Nicméně děkuji za reakci a přeji slunečný den, Arai

Přísahám, že jsem netušil nic „zlého“...když jsem začal číst...takže ten zlom uprostřed básně mě ranil nepřipraveného...a bezbranného...Je to zdrcující čtení...a já se omlouvám, protože tím, že jsem vstoupil… a musím(!) reagovat, Tě avízo (které se autorovi nedá neposlat...) znovu přivolá...a vrátí o tři roky zpět... Ale neboj se...chodím zde po špičkách a zcela bosý...a mé slzy stékají tiše... Mirka Řezníčka jsem neznal...a nevím tedy, kde má hrob...ale jedno vím jistě: A´t má hrob na jakémkoli místě...je pro mne (beznadějně) prázdný...neboť (skutečně) byl pochován v Tvém srdci...a tato báseň je k jeho hrobu epitaf... Odpočívej tedy v pokoji, milý (neznámý) příteli...a věz, že vlídnější místo k věčnému odpočinku jsi nemohl mít...(i když, pravda, trochu rušné zdá se, neboť já jsem již stočtyřicátýpátý návštěvník, který Ti přišel věnovat tichou vzpomínku…a vím, že budu se sem vracet…takže nemusím ani říkat sbohem, ale jen nashledanou, milý příteli…) TIP...a díky!

Ari: je to asi hloupý, když jsem ho neznala...ale...chtěla bych říct "děkuju"... děkuju, že někdo dokáže takhle mít rád své přátele...

je o moc povedený.. někde u toho, že nosil v očích tajemství jsem s i řekl proč je to v min. čase.. poztnání přišlo o vteřinu pozdějc a praštilo mě jako blesk! moc krásný Tip

ty bláho, docela mě to dostalo.Dostala jsi do toho emoce způsobem jaký se málokomu povede. určitě tip*

Snad není nic horšího než-li smrt mladého člověka. Tohle je napsáno smutkem, vyznívá to hodně reálně. Brr. Ale máš T.

taky jsem bohužel ztratila v mém životě důležitou osubu, a vím jak moc to bolí, bolí pořád stejně a ani čas to nezahojí protože stále zůstanou vzpomínky, a otázky proč právě on??! tip

snad jen.. *

:-(((( *

:-((((( *

=o( *

Kdybych věděl, že někoho zachytí můj odchod z tohoto světa podobně jako jsi zachytila Ty ........ odejdu ....... rád. *TIP

*

:( *