TIM A DIM II-4

K dřevěnému plotu se vysokým porostem plížila dvojice postav.

„Jsme u plotu. Přelezeme ho nebo se podhrabeme?“ zeptal se Tim, který měl zaražený nos mezi laťkami plotu.

„To si chceš hrát na krtka?“ zeptal se ho Dim.

„To ne, ale přitom přelézáni budeme poněkud nápadní.“
„Ty budeš nápadnej všude. Můžeme tím plotem taky prolízt, ne!“

„To je dobrý nápad! Támhle chyběj nějaký laťky,“ řekl Tim a přikrčeně lezl podél plotu. Za chvíli dolezl k onomu místu, načež se začal soukat dírou v plotu.

„Jééé Dime, já sem uváznul!“ pronesl zanedlouho.

„A ty se divíš, když máš na zádech tu vysílačku!?“

„Já si jí zapomněl sundat.“
„Ty si fakt blbej!“

„Když tak mě tlač.“
„Ty máš fakt pitomý nápady!“ vyhrkl Dim a oběma rukama se opřel o vysílačku, co měl na zádech.

„Já jsem se vůbec Dime nepohnul,“ řekl po chvíli Tim.

„To jsem si taky všimnul!“ pronesl ostře Dim, který byl rudý v obličeji.

„Co budeme dělat?“

„To je dobrá votázka! Zkusím tě dostat zpátky. To bude možná nejlepším řešením!“ mínil Dim.

„Já se budu taky snažit,“ řekl Tim a zapřel se rukama o laťky. Záhy jej Dim se zatnutými zuby tahal z plotu a Tim se mu snažil všelijakými pohyby pomáhat. Zanedlouho se ozvalo křupnutí, po němž se Dim ocitl v rozpláclé poloze na zemi a Dim na něm s roztaženýma nohama a rukama.

„Ty blbče! Můj hrudník!“ vykřikl přidušeně Dim, který na něm pocítil váhu vysílačky, co měl Tim na zádech.

„Já ti děkuju! Už jsem si myslel, že v tom plotě budu trčet až do večera,“ řekl Tim a odvalil se z něho.

„Můj hrudník!“ soukal ze sebe Dim a přitom si jej přejížděl prsty.

„Já ten plot radši teda přelezu,“ mínil Tim.

„Já ho v klidu prolezu,“ řekl Dim a po čtyřech jím začal prolézat. Ve stejný okamžik však Tim vlezl na horní část plotu a ten se pod jeho vahou začal kymácet. Vzápětí se ozvalo mohutné křupnutí, které doprovázely výkřiky. Tim po pádu na zem udělal dvě salta, po nichž hlavou napřed spadl do vnitřku, v němž uváznul. A sud se s ním poté začal kutálet po trávě. Na Dima spadl plot, ale on se hned postavil. Vzápětí se však k němu dokutálel sud s Timem, který on chtěl přeskočit. Dopadlo to však tak, že se nohama ocitl na sudu a poté na něm“běžel.“ Ale jen do chvíle, než narazil do stojící části plotu. Do něho poté vletěl hlavou napřed, načež se ozvalo křupnutí doprovázené jeho výkřikem. A tak záhy byla k vidění jedna postava, která vrávorala s na sobě naraženým sudem. A o něco dál jiná postava vrávoravě kráčela s části plotu, co měla naraženou kolem krku.

KONEC ČTVRTÉ ČÁSTI