Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVzpomínání
23. 11. 1999
0
0
588
Autor
Phylie
1.
Probudím se. Otevřu oči a koukám na strop. Připomíná mi moji náladu. Prázdný a bílý.
Uvědomuji si, že budík mi už odzvonil a já bych měl vstát. Ale nevstanu. Není proč.
Nikdo, nikdo mně nepotřebuje. Svět se točí i bez toho, že bych vstal. Stejně mu akorát
oddýchávám kyslík. Kyslík, který by mohl potřebovat někdo, koho potřebují. Bez koho
se neobejdou. Měl bych vstát, ale není proč. Nikdo mě nikde nepotřebuje. Pro nikoho
nemám patřičný význam. Nikdo se po mně shánět nebude. Vůbec nikdo. A proč by se
taky sháněl? Vždyť plivnout si na mě můžou i jindy. Proto tu jsou. To je moje životní
poslání. Pod maskou, kterou si jen oni představují, není nic, co by jim stálo za to.
Není tam vůbec nic, co stojí za něco. Každý si myslí, že je jen ta maska. Jen to mi také
musí stačit. Měl bych vstát. Třeba si zrovna potřebují na někoho ukázat, tak musím bý
po ruce. Vždyť to je to jediné, co po mně můžou chtít. Vždyť na nic jiného nemám právo,
vždyť na nic jiného se nehodím. Měl bych vstát. Třeba jako pták z popela. Ale ten už to
nevydrží. Už je mu jeho popel nepříjemný, vlezlý. Mně popel nevadí, mně vyhovuje. Proč
taky ne, vždyť se do něj hodím. Vždyť je to pro mně ideální místo. Jediné ideální místo.
Jen pro mně. Konečně, dali mi životní šanci, nabídli mi přece popel. A i to už prý je dost,
to mi musí stačit, za to jim musím být neustále k dispozici. Možná, že si jako za odměnu
na mně plivnou dvakrát. Proč by ne. Dali mi přece životní šanci. Musím ji za ni být vděčný.
Měl bych vstát. Životní šance je jen jedna. Nikdo jí nesmí propást. Zvláště já. Pro mně je to
až moc. Ale nevstanu., je mi to jedno, všechno je mi lhostejné, všichni. Ať se smějí. Třeba
se budu moct smát já jim. Ale nebudu se smát. Nevstanu, už kvůli nim.
A mi se to líbí.Je to vzpomínka, takže na to koukám jen jako minulost, ale skvěle vyjádřenou. Taky se mi někdy do mysli vloudí myšlenka, co by se stalo, kdybych nebyla. Myslím, že každému. Naštěstí známe odpověď a svou cenu. Budík ti sice odzvonil, ale než odzvoní hranu, uběhne spousta času, kdy můžeme udělat spoustu věcí, aby se svět zastavil, až tu nebudem. Mám chuŤ tu svou odpověď poslat všem lidem světa ... stejně jako tvoje dílko !!!
Tleskám, napsal jsi o něčem, co už pocítila spousta lidí (včetně toho litování se)ale neměla odvahu to veřejně říct(nebo napsat?)
JEstli jsi to psal ve třinácti, je to slušnej literární pokus. Jinak je to nechutný litování se. Nejspíš jsi na tom byl skutečně špatně, a takhle to cítil, a určitě ti pomohlo to ze sebe vypsat. Já bych sem ale takovouhle věc nikdy nedal, a že jich pár po šuplíkách mám (taky to není tak dobře napsaný :-)) ).
Víš, takhle si připadají různí lidé, ale všichni stejně. Málokoho zkouší živottak, že o něm druhý smí říci, že takhle ještě nikdy neviděl nikoho zkoušet. Ty ale víš, že tě různí lidé různě moc potřebují. Ne aby si na tebe plivli, abys jim byl k disposici, jako pejsek, když na tebe zapískají.
Máš okolo sebe pár lidí, kteří s tebou budou vždycky rádi a potom také několik málo lidí, pro něž jsi objevil další smysly a nový svět, kde se pro ně najde alespoň psí bouda. A já osobně tě mám rád....
Máš okolo sebe pár lidí, kteří s tebou budou vždycky rádi a potom také několik málo lidí, pro něž jsi objevil další smysly a nový svět, kde se pro ně najde alespoň psí bouda. A já osobně tě mám rád....
castan: je to Vzpominani.... tak mi bylo a to me te tesi... nebylo vzdy jen lepe, takze nejhorsi nebylo narozeni. Asi. Jinak by mohlo byt jen lip, ne?
Prolog: ....Zrovna nedávno mi bylo dost mizerně.. a tak jsem si tyhle papíry vzal a při jejich čtení jsem se
dostal někam dál, někam, kde mi už nebylo mizerně teď, ale bylo mi mizerně tehdy, i když už
jsem si žil pro dnešek a nebylo mi třináct....
porad jsem si myslel, ze je mi hur a hur... ale i v dobe, kdy jsem fakt na dne, a ctu tohle, tak lituju toho trinactiletyho kluka. Byl na tom fakt hur nez ja ted.... vis?
dostal někam dál, někam, kde mi už nebylo mizerně teď, ale bylo mi mizerně tehdy, i když už
jsem si žil pro dnešek a nebylo mi třináct....
porad jsem si myslel, ze je mi hur a hur... ale i v dobe, kdy jsem fakt na dne, a ctu tohle, tak lituju toho trinactiletyho kluka. Byl na tom fakt hur nez ja ted.... vis?
Phylie: A proč ne? Proč by na tom nemoihl být hůře než skvěle? Pořád ti přeci nemůže být skvěle jako teď. Ach yo, Phylíku, kdybys věděl, jak je mě...? Proti tomu je tvých třináct mých sladkých šestnáct....