Amsterodam

Nad brčálově zeleným grachtem vychází slunce. Ulice se probouzí k životu. Ptactvo na římsách se čepýří, čistíce svoje pírka po právě končící noci. Mravenci vylézají z prasklin v chodníku a svými kmitajícími tykadly hledají něco k snědku. Mouchy poletují nad pekárnou, kde pekař právě připálil rohlíky. Mladičký chlapec v bílé uniformě ustaraně pobíhá od domu k domu, aby každý občan ve městě měl ke snídani čerstvé mléko. A na jedné straně kanálu stojí vzpřímená postava v tmavém obleku od Gucciho. Pohledný mladík s rozhodným výrazem ve tváři. Zelené oči se uhrančivě dívají kolem sebe, husté černé obočí umocňuje již tak rázné vzezření stojícího. Vlasy sestřižené na velmi krátko jako by se muž chystal přihlásit do armády a bránit svou vlast v době války. Však taky že jeho každodenní rutina válku připomíná. Sčítání, krácení, inflace, daň z přidané hodnoty, pokles v prodeji. Je totiž jeden z tisíců jemu podobných úředníčků prestižních společností a jako takový i on musí bojovat o své místo na slunci. Snaha o vyšvihnutí z průměru se pro něj stala jedním velkým maratónem. Honí se za úspěchem, své kolegy odstrkuje, aby mu náhodou nestáli v cestě k vzestupu na společenském žebříčku. Teď tu jen tak postává a sleduje, jak desítky obyvatel hlavního města kráčí za výdělkem. V mžiku však nasadí brýle a vykročí podél grachtu směrem do džungle velkoměsta, kde moc a úspěch mají větší cenu než lidský život.

Na Amsterodam padl večer. Lampy se rozžhnuly. Ptáci utichli. Poslední mraveneček běží škvírou mezi dlážděním nesa v kusadlech ohořelou zápalku. Však je jich tady kolem požehnaně. A nejen sirek. Na zemi se válejí nedopalky cigaret, plastové kelímky a plechovky. Každé sebemenším zavátí větru doprovází smršť mikrotenových sáčků. Smaragdové grachty se přes den změnily na odpadkové koše, nyní z nich jen čpí nepopsatelný zápach. I náš byrokrat už není takový švihák jako nynějšího jitra. Košile vyhrnutá z kalhot, kravata na stranu, dokonce i účes pozměnil svou ranní podobu. Motá se po protější straně kanálu, vykřikuje nadávky na součastný politický stav v Holandsku. K jeho očividné nelibosti ho kolemjdoucí ignorují. Pouliční osvětlení problikne, ozve se dutá rána padajícího těla a silně znějící zaklení. Muž teď leží u dveří cihlově červeného domu. Ani se nenamáhá vstát, jen z vnitřní kapsy prvotřídního saka vytáhne pytlík bělavého prášku. Přímo na ulici, před zraky procházejících, požije podnapilý úředník svou drogu. Stačilo se zmýlit v dávkování a tento čin se mu stal osudným. Policie v půlnočních hodinách jen ohledala tělo.

Amsterodam - "Benátky severu", město mnoha kultur, kde vysocí právníci jezdí na kolech, bujaré ženy se vystavují v oknech, teenageři pokuřují marihuanu a důchodci hrají šachy v parcích. Mně se však zapsal do paměti jako město paradoxů.