SA mOTA

Ticho,všude je ticho. Stařec sedí u stolu a sleduje hrnek čaje.Dívá se na něj a vzpomíná.Vzpomíná na své mládí,jak mu bývalo krásně.Jak slavíval Vánoce se svými rodiči,jak plný ambic nastupoval do zaměstnání,vzpomíná na svůj první polibek,na svou manželku.Ne,už není s ním,odebrala se jinam,tam kam i on brzy půjde.Je sám.Věděl to a nemohl s tím nic dělat.Čaj je již studený,když ho vdovec bere do rukou.Klid ve světnici přerušilo až praskání starcových kloubů.Vstal od stolu,zapnul tranzistor a zpět s vrzáním a skřípáním usedl ke svému thé.Chalupa se nyní nejeví tak opuštěná.I přesto je muž sám.Sám a sám sedí u stolu,pije čaj a poslouchá rádio. 

  V nedalekém hostinci je živo.Lidé se oddávají bujaré náladě,pijí pivo a radují se ze života.Muži,ženy,dítka i starší,všichni se veselí.Mladí tančí a zpívají hospodské písně. Vesničtí papaláši konzultují  nadcházející volby do městských zastupitelstev.Kolem nich se obtáčí povětrné dívčiny s vidinou lehkého výdělku.A v této společnosti se nachází dva lidé jenž zaujali místo v rohu,muž vytáhl z tašky černobílou desku,žena sahajíc do náprsní kapsy kabátu váček s figurkami.Šachy,hra v pravdě královská. Rozložili je na stolek a počali hrát.Jeden proti druhé,černá versus bílý,muž a žena ve hře o čest a vítězství,v zápase na život a na smrt.Oba proti sobě.

  Na samotě se rozléhá hudba,nijak hlučná,spíš slabá. Les okolo jako by se probudil.Šedavá mračna zakryla lunu.Kap,chvíli nic,kap,kap,opět ticho,kap,kap, kapky se začaly snášet na listy lopuchů.Silně se rozpršelo,tak silně,že melodie z chatky nebyla slyšet. Kmet postává na verandě,z tabatěrky vyndal cigaretu,přiložil k ústům a zapálil.Takovýto rituál prováděl  každý večer od té doby,kdy se mu zabil syn.Vzpomínal na to nerad,jen mu to připomínalo,jak je sám.Sám a sám stojí pod příkrovem, pozoruje déšť a kouří.Náhle zaslechl výkřik.

  První pěšec padl. Šachista zvedl hlavu od hry a upřeně se zadíval  na protihráčku,ta mu pohled vrátila společně s úsměvem značícím již jistou výhrou. Sklopil oči,poškrábal se na strniskem zarostlé bradě.Táhnul bílým pěšákem na C3,kde byl v zápětí odzbrojen střelcem nepřítele.Až tah koněm na místo černého střelce mu zaručil převahu na své půlce hrací plochy.Ne však na dlouho,hráčka si to nenechala líbit a jedním ze svých pěšců se vrátila zpět do hry. Krok opravdu zbytečný,hráč potlačil útok jediným skokem dámy,s níž se vydal do bitevní vřavy.

  Tak srdceryvný řev nenechal děda klidným.S chvějícíma rukama se vrátil do chaty pro starou svítilnu.Rozžehl ji a díval se kolem .Neviděl nic,všude tma,jen proud světla z lucerny ozařoval pár stromů.Oblékl plášť,nasadil galoše připraven,že na něj číhá nebezpečí.Sešel z verandy,naposledy se podíval na svůj dům a nasměroval si to do temnoty.Ušel pár metrů,když se před ním objevily žhnoucí oči,dvě úzké žluté oči,které si ho prohlížely.Stařec si jich okamžitě všiml.Po jeho již šedivých vlasech se skulila krůpěj potu.Nemělo cenu se skrýt, žluté vidění ho sledovalo a on si toho byl vědom.Muž měl strach.Poprvé po mnoha letech pocítil,jaké to je, když mu vstávají vlasy na hlavě hrůzou.Pomalu to kroužilo kolem něj chystajíc se k útoku.Vdovec se třásl,upustil svítidlo utíkaje zpět k chalupě.S uhasínajícím plamínkem petrolejky však uhasínala i jeho naděje k návratu.Černota opět pokryla již tak temné hvozdy. Staroušek zakopl a  zhroutil se do vodou zmáčené země.Bál se vstát.Pozvedl trochu čelo a  se zděšením a křikem ho spustil do bláta.Desítky párů lesknoucích se očí se na něj upřeně střežilo.Byl bezradný. Tvorové ho obcházeli a očichávali.Jako psi.Kdysi měl psa.Nejlepšího přítele,kterého nešťastnou náhodou zastřelili lesníci.Německého ovčáka jehož oči taky tak za tmavých nocí jiskřily.

   Bílý to neměl lehké.Jeho ofenzivní taktika s dámou selhala hned v počátcích.Špatný začátek této partie mu vynesl značné ztráty,zatímco černá mohla spoustu svých jednotek obětovat.Vyrazil posledními třemi pěšáky kupředu.Věděl,že už nemůže vyhrát,jen chtěl,aby porážka nebyla tak  krušná.Každý jeho zákrok byl eliminován nepřítelčinými složkami.Zůstal mu jen samotný král vprostřed pole.Protihráčka se šibalsky usmála mnouce si ruce, potom co protivníkova krále dostala přesně tam kam chtěla.Chlapík povzdychl.Jal se s panovníkem do zběsilého útěku,jež měl oddálit blížící se konec.      

   Sebral poslední zbytky sil,postavil se na staré nohy a dlaní s napjatými prsty zakřičel:“Zůstaň!“Ale šelmy ho ignorovaly,krůček po krůčku se s tichostí nejlepších lovců přibližovali.Rozběhl se k vesnici a běžel.Šelmy klusem za ním.Daleko neutekl, zraky obklopily jeho třepající se tělo, chystaje se ke skoku značícím jistou smrt.Kmet padl na kolena a počal se křižovat.Oči vyrazili.

   Náraz. Zpěv ustal,muzikanti přestali hrát,všechno ztichlo,lidé vyběhli na ulici před hospodou.Muž rychle povstal,nedopatřením zavadil o hrací desku a několika hbitými skoky se přemístil ke dveřím. Auto tam srazilo toho samotáře z lesíku .