K.O.U.L.E. ...aneb moderní ,pohádka'...

Moderní ,pohádka‘

Na rtech příchuť lesních jahod

v očích něžné pomněnky

pluješ polem šťastných náhod

chytáš si déšť do sklenky

i tvůj stín si se vším kolem

polehoučku pohrává

kdybys tak tou malou, hravou

co nejdéle zůstala

Svět se neúprosně řítí

jen tvé křivky vykreslil

nebaví tě, už sbírat kvítí

v hlavě ti teď jiné zní

Přehouplo se toho více

vlasy už si nebarvíš

skrýváš sny, ve stínu svíce

nad následky přemýšlíš

rána mrazívají tě v kostech

a tak nechceš připustit

že život je jen o starostech

 fantazii uzdu povolit

pár vztahů máš už za sebou

i nějaké to mládě, odchovaný

nečekáš, že někde nachází se on

neexistuje přeci, ,pan dokonalý‘

Rány tam, na duši se hojí dlouho

citlivé jsou na pohled i na dotek

chceš rozpoutat bouři, myšlenkou pouhou

chceš najít, na tohle všechno lék

Zprvu nabytá samota

však tíží víc než dřív

aspoň na chvíli, možná

tou malou holkou být

proběhnout se mezi kapkami deště

s paprsky slunce, si zas hrát

vnímat mezi slovy, jiné ještě

 co ostatní nemohou jen tak dát

 nevyřčená tajemství

pár úsměvů, co kolem letí

nebránit se jiskření

šanci chytit za pačesy

 schoulit se do něčí náruče

s pohlazením, jít ve dvou spát

odpustit si i sama sobě

a znovu začít milovat

…

…ona, má mnoho podob a někdy jí to i trvá, ale ta lidská, dokáže překonat strašně moc…

…