Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte semezi námi
Autor
Narcissa
Mezi námi
Snažím se nemyslet a snažím se nevidět,
Sebe, tebe, nás, v jídelní misce sobotní noci
Snažím se necítit a snažím se nehmatat
Každým pórem horko Země stéká mi na kolena
Tažena beztíží kamsi dopředu, dozadu, ďas to spral,
Přes výčitky, jak se držíš posledními zbytky vůle
Na ctihodné realitě pátého měsíce a malé ženy
A propadáš se do oblouků mých paží kterými káži
Vprostřed času všem tvým myšlenkám se vzdát
Zabředáš v dehtových pláních mých nekonečných hlubin
Netušils až kam se dá do mne spadnout a klesat stále hloub
Já se napůl opíjím tím pocitem ve tvých očích
A napůl pláču, vždyť opět sahám po něčem, co mi nepatří
Což mi už ani nevadí, pláču dopředu nad tou bolestí,
Která přijde pak a bude to cena, kterou zaplatím opět já
Za pár chvil kdy se probudím a sevřu v nich tvoji dlaň
Za pár krkavčích křídel a okamžiky letu
V prudké bouři opět, proti světu
Já už dobojovala, jak se bránit ohni v slabinách
Když spaluje rozum a zbývají jen trámy z vášně
Co mě nesou nahoru, směrem ke rtům ve tvé hlavě
A modlím se, ať to za to stojí, třebaže to bolí,
Vždyť bolest je jediné, co mě přesvědčuje o skutečnosti věcí.
Tak už natáhni dlaň a dotkni se mě, třeba že se popálíš
Nebudeš jediný, slibuji, že nebudeš v tom sám
Je to oběť pro pár chvil beztíže, kdy se můžeš rozletět
Kam chceš mými břehy podel černých vod.
Prosím, prosím tě, smím-li já vůbec prosit,
Bolí každá chvíle kdy jsou tvé prsty dál,
Budím se do nocí a vídám tě ve tmách se milovat
S malou matkou, s malým přeludem nosícím život,
A v očích ti čtu sebe, a vlasy za které uchopíš jsou vlasy mé,
A za zády, která letmo pohladíš, cítíš sklánět se moji tvář
Tvář které je dáno prokletí, visísí zpod černých řas,
Kolem oči jež beznadějně polykají čas a bojíš se,
Žes poněkud pozdě, našel místo kam skutečně patříš..