Štětec

Zas, jen tak z nudy, kreslím si ženu,

můj štětec opisuje něžně její boky.

Neptá se, štětec,  po jejím jménu;

vidí, ten uchyl, jen ty ženské boky.

Zas jen ta z nudy, maluji muže,

a štětec, můj přítel, kreslí ten chtíč,

jemně jej lechtá, hladí a vzdychá;

nechci jej od plátna odtrnout pryč.

Chce kreslit klín, bříško a stehna,

nechce se soustředit na oči,

štětec, to prase, ta malá běhna,

chce být můj pán – tak mě otročí.

Líbám ten štětec, dřevo a údy,

chtivě se dívám mu do očí,

bude můj nástroj, pán a též sluha,

a myslet si, že mě zotročí..