Dobrý člověk

Zeptám-li se, žije ještě dobrý člověk?
Ta otázka je nasnadě.
I když nejde tady vůbec o věk,
já hovořím tu o vadě.

My všichní, první i ti druzí,
máme na duši byť malý šrám.
My v chování jsme často tuzí
a nepoštíme lidi k nám.

Já myslím si že dobrák tady stále je.
Je skrytý někde v hloubi nás.
My berem život jako galeje
a tím lámeme mu vaz.

A tímto chtěl bych říci starým mladým,
ať život berou jako v ráji máj.
Tak suchý život začne býti vlahým
a dobrák bude tady zase s námi,
my budem v světě jak u mámy,
z žen zas budou krásné dámy,
ze srdcí nám zmízí černé jámy,
Ať lidi zas se skvěla maj.

Ať maj se rádi dost a dost,
my postavíme lidský most
a nebude tu žádná zlost,
nikomu nezlomíme žádnou kost
a nikdo nebude už v duši lost
a vítán bude každý host
a každý bude mít svůj krásný post.

Já přestanu už raděj psát
a začnu já se taky kát.
Ne nemusí se nikdo bát,
že nechám e ho v koutě stát,
my každého teď budem brát,
ať nemusí už nikdo řvát,
že někdo chce se s ním zas prát,
o své místo nemusí se vůbec rvát
já už půjdu radši spát...

Zeptám-li se znovu, žije ještě dobrý člověk?
Kdo otázku mi zodpoví.
I kdyby nešlo tady vůbec o věk,
To už se nikdo nedoví.