Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTouhy
Autor
wendigo
Co všechno jsme si chtěli dát,
v ulepených polštářích vláhou z nás obou ?
Když splácím dluhy, nestačíš si brát.
Jsi moje hračka ?
Nekoupím si novou.
Říkám láska ?
Myslím pouhé snění.
Nic víc nemám miláčku,
myslím že víc není.
Neusínám a nechci slyše
t, výčitky a nářek,skřípot ze skla prstů někde na marách.
Je písní zbabělců, jak můj k smíchu hraný výsměch.
Miluješ ? Tak miluj !
Nemusíš mít strach.
Dnes večer ještě nechoď, prosím,
na kolenou, v kleče.
Kašlu na vůle svobodných,.
mou černou duši zebo
u.Tak jako studí v zimě sníh,
dnes ještě ne, chci být s Tebou !
Vezmu tě s sebou až úplně na dno,
do nejhlubší hloubky rozkoše.
Říkej mi zvrhlíku, úchyle a zvíře,
jak je ti libo, nehleď na osnovu.
Úplným vybitím zvýším ti kapacitu.
Chci a chci a chci.
Znovu, znovu, znovu.
Už je po všem ? Pochybuješ ?
Ujistím tě zase.
O andílcích.
O čemkoliv.
I o tvojí kráse.
Chci být s tebou, být v tobě.
Vždyť víš, i já se toho bojím.
Já o Tebe lásko…
Stojím, stojím, stojím.