Zlínský podzim

Beton se odloupává ze září na Svazích k městu vystavěnému z terakotových cihel a země bolí hmatatelným listím jako měsíce bez tebe ach letím si na posledních chomáčcích babího léta snad zachytím vlaštovky v chabě hřejivých stoncích a než odnesou mi slunce mezi křídly aspoň jedenkrát se pokřižuji v jejich peří rudohnědé kaštany umí padat jen vší tíhou podzimu a celého roku kdy jsme se znali tak nech mě naposled vzdychnout když není co víc jen naposled se pokřižovat ve vlaštovčím peří doufat a čekat vláhu pod okapy

---