Kdo má nápady a je ochoten riskovat a vyvinout úsilí, dosáhne občas úspěchu - účastník Krkonošské K.D.O.U.L.E.

Vysoko v krkonošských horách vlastnil svobodný pán von Trautenberg asi 45 hektarů rolí a 26 hektarů lesa. Jeho předkové je nezískali ani v době rozkrádání církevního majetku během husitských válek, ani z konfiskací po Bílé Hoře, ani si je nevysloužili od Habsburků, nýbrž  je dostali v 15. století do správy, protože Kutná Hora potřebovala dřevo na těžbu a tavbu stříbra. Když bylo dřevo vytěženo, prodala královská komora milostivě holé pláně prvnímu Trautenberkovi.

Pole byla neúrodná a klimatické podmínky často zničily velkou část úrody. Les byl obtížně přístupný a těžba a přibližování proto nákladné.  Na Trautenberkově panství sice žilo asi 50 poddaných, o těch se ale historie nezmiňuje. Byli tak chudí, že neměli vůbec z čeho platit daně. O výnos na živobytí své a svého personálu se musel Trautenberk postarat sám. Za tím účelem zaměstnával v pracovním poměru na dobu neurčitou hajného, čeledína Kubu a děvečku Anče. Tyto zaměstnance nikdy nezajímal nějaký dlouhodobý rozvoj statku. Chtěli jenom jíst a pokud možno vyvíjet co nejméně námahy. Pokud ovšem nastal desátý den v měsíci, nikdy neopomněli natáhnout ruku pro svůj plat. Moc dobře věděli, že je Trautenberk nemůže propustit, protože nemá na odstupné. Nebylo nic platné, že měl Trautenberk platit daň z nemovitosti, že císař vypsal další daň na válku s Turkem nebo že hrozilo penále za opožděné sociální pojištění. Přitom hotových peněz se Trautenberkovi často zoufale nedostávalo. Cena obilí klesala a dřeva také.

Protože Trautenberk potřeboval peníze hned, nemohl si dovolit, jako velkovýrobci, skladovat zrno do jara a potom je prodat za výhodnější cenu. Trutnovský lihovar moc dobře věděl o Trautenberkových těžkostech a nákupčí Jirásek si škodolibě vychutnával Trautenberkovo zoufalství. Východočeská jednota pro posílení českého živlu v Krkonoších Jiráskovi dávno slíbila úvěr, aby mohl koupit v insolvenčním řízení Trautenberkův rodinný majetek. Tak v nekonečném boji o přežití ubíhala léta, Trautenberk zestárl do středního věku, žádná z hraběnek se nechtěla uvázat jako manželka do správy neperspektivního panství a Jirásek trpělivě a s úsměvem na rtech čekal. Když se setkal s Krakonošem u jilemnického piva, notovali si, že už budou brzy sousedy. 

Krakonoš byl pravým opakem Trautenberka. Jeho panství zahrnovalo několik tisíc hektarů. Nic nepěstoval a nechával prales svému osudu. Zvěř nelovil a stromy nekácel. Stal se tak oblíbencem ekologických hnutí. Nikoho nezaměstnával. Pokud bylo potřeba něco vyrobit, najmul si nějakého živnostníka a odměnil se mu nějakými bylinami nebo poklady. Nic z toho neprocházelo daňovou správou, žádná daň z příjmu, ani sociální pojištění se nemuselo platit a Krakonoš byl vysmátý. Když už potřeboval nějakou hotovost, využil své převahy a vynutil si jednoduše od Trautenberka výpalné, "buď dáš nebo ti smetu celou úrodu z pole, nakazím krávy a pokácím stromy v lese!"

Jednou se Trautenberkovi zase udělalo špatně z Ančiných křápanců a vyšel si až na konec svého revíru, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Stál a pozoroval polské, německé a české turisty, jak vykonávají malou i velkou potřebu  do ekologicky chráněného Krakonošova pralesa. Kdyby to dělali v Trautenberkově, to se ví, že by Odbor životního prostředí už dávno Trautenberka obvinil z ekologických škod a napařil mu pokutu, ale Krakonoš, to je jinačí pán. Tu Trautenberk připadl na nápad umístit na cestě placený záchod. Nebudu čtenáře unavovat obsáhlým popisem peripetií, jakými musel Trautenberk projít na stavebním odboru, jak mu všichni sousedi házeli klacky pod nohy, jak o tom jednala dokonce obecní rada v Peci pod Sněžkou a poslala podnět Bezpečnostní informační službě o tom, že Trautenberkův záchod ohrožuje české národní zájmy. Teprve když Trautenberk přislíbil, že přispěje do volebního rozpočtu nejsilnější místní politické strany "Věc veřejná" a že všichni členové zastupitelstva včetně rodinných příslušníků a rekreantů v jejich penzionech mohou užívat záchod zdarma, byl projekt schválen. 

Záchod sám stál 120.000,-Kč a investice se Trautenberkovi vrátila za 12 měsíců. Konečně našetřil na odstupné a vyhodil hajného. Na správu lesa a těžbu dřeva si najal externího dodavatele. Příjem z lesa rázem stoupl o 90%. Po nějaké době bylo možné vyhodit i Anče a najmout si mnohem levnější a efektivnější cateringovou a úklidovou firmu.

Krakonoš sice poslal anynomní udání, ale zastupitelstvo, uplacené Trautenberkovými volnými žetony na WC, je hodilo do koše. Když se Trautenberk dozvěděl o šťastném konci anonymu, ohřál si v mikrovlnce svíčkovou s karlovarskými knedlíky (na to Anče nepotřeboval), prospal se a spokojeně si vyrazil na procházku. Rozveselen dostal nápad, že si pořídí umělé zasněžování a Kubu bude platit pouze podílem na výnosu z lyžařského vleku a on sám si tak poprvé v životě bude moci vzít dovolenou! Tam se seznámí s nějakou hezkou holkou a ...

Jen aby Anče s Kubou a hajným nezaložili odbory nebo komunistickou stranu!