O smutném pivu a co bylo dál

Bylo jednou pivo plné smutku. Kdo z něho usrkl, doplakal míru. Kdo už plakat nemohl, šel se domů oběsit nebo spát. Byl ale jeden, co ho vypil na ex a smutné pivo vysvobodil. Za tento dobrý skutek byl po zásluze odměněn velikým veselím a mnoha dalšími veselými pivy. Jak šel vysvoboditel k domovu, ta všechna piva jej zmohla a on je poslal do rybníčku na návsi. Jenže smutek se tak dostal na svobodu a každý pták či kráva, která se z rybníčku napila, vyplakala tam stejně tolik slz, co vody vypila. Po pár dnech začalo být i lidem z té vsi slabo, do toho listopad a deprese. Čtyři lidé se už na svých gruntech oběsili, když vypukl požár místního velkostatku. Tolik hasičských cisteren v okrese ještě pohromadě nikdo neviděl a voda ze smutného rybníčku cákala do plamenů, až sám vyschl a muselo se hasit pěnou. Smutné krávy tenkrát uhořely a do rybníčku zase tekla voda prostá smutku.