Neboj - vrátím se

Je mi smutno . . .
Náš útulnej byt působí chladně
Chybíš mi tu
Tvoje věčně nahlas puštěná muzika, která mi někdy lezla na nervy, nehraje . . .
Nikdo ji nepustí
Postel je úhledně ustlaná, tak jak jsem vždycky vyžadovala,
co bych dala za to, aby byly peřiny rozháznený,
 muzika řvala po celým bytě a ty by jsi ležel na gauči a drbal Kurta za ušima . . .
To už nebude. Nevrátíš se
Sedím na okenním parapětě a koukám na rušnou silnici
Kolikrát jsme si tu dali dýmečku, otevřeli láhev vína a do noci byly schopný diskutovat o čemkoli.
Milovala jsem naše noční konverzace . . .
Někdy, jsme se vášnivě pomilovali na kuchyňské lince, pustili si muziku a usli v obětí
Ráno jsi udělal palačinky a jedl si je semnou v posteli . . .
Proč jsi mě musel opustit?!
Po světě chodí tolik neuvěřitelných gaunerů a vezmou mi tebe!!
Úžasnýho, veselýho, hodnýho, vášnivýho, vtipnýho chlapa
Mýho chlapa!!
Vidím tvůj nadšenej výraz, když jsi tu mašinu přivezl
Políbil jsi mě a řekl ať se nebojím – vrátím se!
Smál ses mým protestům
Poslední pusa, poslední dotek, poslední rozloučení . . .
Sedl jsi na ten pekelnej stroj a odjel . . . nevrátil se
Vařím ti večeři, mám zapálený svíčky a čekám
Jsem nervozní . . .
Někdo zvoní, už se těším jak ti nadám, víš jak jsem se bála?!
Jenže za dveřma nestojíš ty, jen dva policajti s nic nenašeptávajícím výrazem ve tváři
Mlčí, ticho, který nevěstí nic dobrýho . . .
Měl jsi nehodu a . . .
Tma a ohlušující ticho !!

Stojím před pečlivě ustlanou postelí, vrhám se na ni, jako by za to mohla
Hážu polštářky, snažím se roztrhnout peřinu, buším do matrace, jsem jako šílená!
Zesílím muziku co nejhlasitěji a křičím . . . Zuřivě hulákám
Kurt na mě kouká a začně výt
A tak tam spolu stojíme u rozházené postele s muzikou na plný pecky a voláme tě zpět . . .