Strach

jako bych párala svetr...ta obyčejnost propojená s nevšedností je hezká :)

Má to něco do sebe, ale přijde mi to jako rozevláté obrazy bez ucelenosti. Strach z pečetí... *

děkuju

zaujalo...a krásný závěr.*

Přečetl jsem si poslední tvé čtyři básničky a všechny mají společné, že jsou založeny vždy na konkrétním tématu a od něj se také odvíjí, což je dobře. Zatím se ne vždy daří metafora, obraznost, ale například zde se mi velmi, velmi líbí ...Sbírám ze země otisky Ten strach za pečetí...

*

Děkuji

i strach se jednou ztratí, hned jak se pečeť rozlomí. *

*strach*t.

Jako bych párala svetr - jednotlivá oka, slova Láva, tuhá černá spoušť vyvěrá sláma Její stébla, jízlivá líheň polních okamžiků Sbírám ze země otisky Ten strach za pečetí V čem to zase poletuješ ? Tady ten tón je mi i po třech letech velice povědomý... *