Město

V klíně mi vrní město
Stočené jak pergamen
A najednou
Jsem tím městem já
Stovkou tváří
Stovkou jmen
Stovkou věcí
Bez jakéhokoli smyslu

V posteli tajně kouřím
Třetí cigaretu
S popelníkem mezi prsy
A pomalu zasychající
Řekou na stehnech

Vše co dělám
Dělám na truc


Protestuji
S ústy plnými hlenu a pláče
Protestuji proti bezmoci a perzekuci
Řvu a pěstmi tluču do stěn
Tou náhlou úzkostí
Protestuji tělem,
Které dávám všem jen ne tobě
Přestože jsi jediným
Na čem ještě nedávno záleželo
Protestuji proti slabosti
Pro věci, které ani dělat nechci
Protestuji proti věrolomnosti
A protestuji proti zbabělosti

Příliš tiše na to
Abych
Omluvila alespoń sebe

Nebe nade mnou zavírá oči
A otáčí se zády


Vrní město
Svinuté mi do klína
Mhouří víčka
A raději usíná
Než aby slyšelo
Ten můj pláč..

---