TIM A DIM II-5

Část pátá

Tim seděl opřený o kamennou studnu a popíjel s polní lahve.

„Jak si ze mne ten sud strhával, tak mám teď pocit, že jsem se plížil potrubím,“ pronesl.

„Hlavně už nikde neuvázni a do ničeho nespadni!“ řekl mu Dim, který byl přikrčený vedle něho.

„Budu se snažit. Němčouři tu asi nejsou, co,“
„Vypadá to, že ne. Tak se tu v klidu porozhlídneme,“
„Počkej chvíli, došla mi voda,“ řekl Tim a začal točit klikou. Tuhle činnost prováděl po delší dobu a Dim na něho nechápavě hleděl.

„Hodláš tou klikou točit dlouho?“ zeptal se ho.

„No, dokud nevytáhnu vědro ze studny, tak ano.“
„A vidíš jinak dobře?“
„Vidím tě naprosto jasně.“
„Asi ti nějak uniklo, že na tom kulatým, co je nad studnou, není nic, na čem by se mohl případné vědro vytáhnout.“
„A jo. Máš pravdu. Vono to tam není,“ mínil Tim a protáhl obličej.

„Kdybys hledal vědro, tak se válí vedle tebe.“
„A já pořád, že je tady a ne tam. Já si jen procvičoval jeho vytahování.“
„To určitě,“ řekl s úsměvem Dim.

Tim mezitím vzal vědro, na němž byl uvázaný provaz a ten záhy obtáčet kolem podlouhlého dřevěného válce nad studnou. Dim jej pozoroval, a když Tim spustil vědro do studny, tak pronesl tázavě.

„Ty zase špatně vidíš?“

„Co se zase stalo?“

„Uvidíš sám.“
Tim za okamžik vytáhl vědro a zkoprněle se zadíval na jeho spodek, z něhož kapaly kapky.

„Jééé Dime, vono mu chybí dno,“ řekl Tim.

„Toho sis teda všimnul brzo,“ mínil Dim.

„Ale všimnul! Na ten provaz uvážu tu láhev, a tak do ní naberu vodu!“ pronesl rozhodně Tim. A zanedlouho na její hrdlo uvázal provaz.

„Hele, já radši tu vodu do ní naberu sám. Ty jsi schopnej do tý studny spadnout!“ řekl Dim.

„No dobře. Já se tady teda porozhlídnu,“ mínil Tim.

„Hlavně buď vopatrnej!“

„To budu!“ vyhrkl a s namířenou automatickou puškou si to namířil k podlouhlému stavení, zatímco Dim se naklonil přes okraj studny.

 Tim udělal několik kroků, když náhle spatřil několik prasat, která si to kráčela k němu.

„Jééé Dime, voni jsou tady prasata! Bude pečinka!“ vyhrkl.

„Co to blábolíš!?“ vyhrkl přes okraj studny ohnutý Dim, který vzápětí uslyšel chrochtání a Timův křik. Ten začal prasata honit kolem studny, přičemž jedno z nich vrazilo do stále ohnutého Dima. Ten vykřikl, převážil se a za táhlého výkřiku spadl do studny, zatímco Timovi jedno prase podrazilo nohy a on se rozplácl na zemi. Rychle však vstal, rozeběhl se za ním, jenže šlápnul na ležící hrábě a ty jej násadou praštily do obličeje. A on vykřikl, zavrávoral a s protáčejícími se panenkami spadl po zadu na zem.

KONEC PÁTÉ ČÁSTI

 

 

 

 

---