S lehkostí můry

Mlč, mlč ústy svatého Nepomuka …

Neříkej nic prosím.

Zvadlým květem si zamával

a jen se smál.

Za oknem kvete muškát …

Říkám: zalij jej …

Ty jen škleb skřeta zlomyslného.

Proč si se tak změnil, milý můj.

Proč se chováš jak mrzák?

Hm …asi marná otázka.

Klíčem si zamkl mé city,

své si odhodil s lehkostí můry.

To sem vystihla přesně …

Cokoliv udělám, špatně je.

Ty? Sama dokonalost …

Smát se ti musím, ubožáčku.

Si jak ta můra škaredá …

Neříkám ani já nic, mlčím.

Mlčím neb vím, co tě čeká.

Nevěříš? Tak holt nevěř …

Sám poznáš, ty pijavice …

                  …s lehkostí můry …

                         …dávno už si se odsoudil …