Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePo kapsách mám střípky z cest
06. 10. 2009
16
16
2984
Autor
větroplach
jedenapadesátý den bez Tebe
Pomalu ani nevím kdy a kam se vytratily všechny barvy, šero přišlo tak pozvolna a zahalilo kraj. Na krátkou chvíli se nad lesem vynořil měsíc, protáhl svoje zvědavé oko štěrbinou v mracích, rozhlédl se po zemi ale pak ho ti náfukové plní vody přeprali a údolí přikryla tma. Polekaný křik kosa předešel lupání prvních kapek deště. Bezvětří, lupot houstne, až se slévá do melodie tichého šumění. Všechny vůně jsou najednou pronikavější, ostřejší. Probouzejí tělo i mysl k pohybu.
Je čas se zvednout a jít. Naposledy zapátrám po nebi k východu, jestli jsem přecijen nepřehlédl siluetu ptáka oděného do ohnivého šatu, ale kdepak. Ani náznak světla. Co bych chtěl? Jsem příliš obyčejný než abych mohl doufat v léčivý dotyk jediné jeho slzy...
Než jsem došel na nádraží je po dešti. Vláha nestačila ani na smytí prachu z cest.
Zabírám celou lavičku, ležím na zádech, oči upnuté k obloze. Z amplionu se ozývá hlášení o zpoždění a já jsem rád. Ještě pár magických minut navíc. Úplněk kreslí do mraků neskutečné obrazce. Někde dál za nimi svítí miliony hvězd, ale já jsem vděčný i za jedinou. Vítr se vrací a v koruně javoru našeptává listům ukolébavku. Zpívají krásně. Pak z dálky zazní zahoukání mašiny. Vstávám, do kapsy bundy ukládám dvě javorové nažky /v té druhé mám kus břidlice ze včerejška/ a s příjezdem vlaku zase umírám do všednosti.
16 názorů
větroplach
22. 11. 2009Adamova Eva
07. 10. 2009větroplach
06. 10. 2009
někdy by člověk jen chtěl zůstat a být obklopen
magicky krásnou přírodou...jakoby cítil, že žije***
Celé je to krásné a magické. Dokonale zhmotněná atmosféra. (taky mám ráda fénixe :o)