Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se,Nová' balada o smutné dívence
Autor
naira
...upravená balada...nebo-li víc času...i když...no, smazat se to dá vždycky...jak jsem učinila (poprvé)u předchozích po kritice nejmenovaných.... ;)
nocí se nesl dívčin tichý pláč
křečovitě svůj polštář objímala
modlila se proč to všechno a zač
jedinou spřízněnou duši nemněla
slzami prosíc matku tolikrát
však ta hluchá byla, nechtěla
slyšet, či vnímat nic nastokrát
dceru za lhaní pak ještě zbila
dlouho už s trápením, malá žila
chodila víc později ze školy
nemůže jít spát, se vymlouvala
má ještě neodkladné úkoly
trpění stávalo se noc co noc
nikdo neposlouchá a nic neví
neslyší, nepřijde jí na pomoc
již ji takové žití nebaví
běží daleko od vísky svojí
náhle na pokraji strže stojí
pod nohama písek se jí drolí
v dlaních už nezbývá sil a bolí
prapodivný klid rozhostil se v ní
našeptával, však pusť se, bude líp
dlouho hledali, byli bezradní
vlasy si trhali, nezmůžou víc
bílé tělíčko až na dně leží
noční košilka je zbarvená krví
roztříštěné snad skoro je ve dví
o trýznění ubožátko už neví
bílý pokoj ukrajuje čas
matce co propadla v šílenství
chtíč neodolá sáhnout si zas
na anděla… otec v opilství
tam u lesa blízko strmé stráně
jen měsíc je svědkem nehody
přelud co lákal ho, zmizel pozdě
tělo řítí se… do temnoty
výkřik se proměnil v němotu
shluk hvězdiček obletěl údolí
opustil trýznící samotu
tam, ke hvězdám, kde už nic nebolí