Úvodník od autora řádek

Můj muž je Sparťan. Ve své skříni má neustále dvě až tři permanentky, několik sparťanských dresů, škatuli tříbarevných suvenýrů a červeno-modré dupačky, do kterých jsem mu pro radost navlíkala dceru.
Můj muž se narodil v Praze a Sparťanem je od útlého dětství.
Můj muž často říká, že se na Spartu nedá v poslední době dívat, že hrajou mizerně.
Můj muž se ale přesto dívá na fotbal pravidelně, zejména na Spartu, bez ohledu na to, s kým zrovna jeho oblíbený tým hraje. A pokud se já nechci cítit mizerněji, než hraje Sparta, nenabízím v takové chvíli manželovi nic, čemu by podle mě žádný jiný neodolal.
Můj muž je totiž Sparťan.

Můj muž nesází. Nepotrpí si na hazard. S jedinou výjimkou, ovšem. Pokud hraje Sparta, sází proti Spartě. Když Sparta vyhraje, je rád, že vyhrál jeho oblíbený klub, když však tento prohraje, uklidňuje se můj muž tím, že alespoň vydělal pár drobných.

Říká mi - a já s ním souhlasím - že nemůžu pochopit sparťanskou duši a že přeci nemůže změnit svou srdcovou záležitost jen proto, že trpí arytmií. Taková věrnost a oddanost by mi byla u mého muže zcela jistě sympatická nebýt té vtíravé otázky, jak by to dopadlo s jeho věrností, kdyby se podobná „arytmie“ vyskytla v mém chování. Pro jistotu se ho však neptám.

Můj muž dnes večer není doma. Je na Spartě. Vrátí se pozdě a nejspíš bude mrzutý, protože v poslední době hraje Sparta vážně mizerně.

Jsem však rozumná. Vím, co je podstatné.
Můj muž se dnes večer vrátí domů.

Díkybohu, že
můj Sparťan je i muž.