Úvodník od autora Whiski

Nikdo mě nikdy k ničemu nedonutil. Nemohl obstát proti těm tisícovkám pravd, které jsem tahal jako karty. A když mě přiměla hrubá síla někam jít a pohnout rukou, šel jsem pomalu a ruku měl jalovou. To je základ mé povahy. To jsem já, osoba, se kterou musím neustále bojovat, dokud budu živ.
Dosud jsem se zcela nerozhodl, zda je k prozření nutné přijmout sebe sama, či se odvrhnout a popřít.
Dosud jsem se zcela nerozhodl, zda lze něco takového rozhodnout na tomto světě.
Taktéž nevím, zda člověk prospívá mezi jinými, či upadá. Snad je člověk jako jablko, tedy že hnije za každých okolností.
Inu, vy, čtenáři, kteří se probíráte těmito řádky, a dávat jim významy, vězte, že já nevím, proč začíná ta věta takto a proč onak končí. To víte vy. Já si jen třídím myšlenky a dávám jim tvar, následně je tisknu na papír, a tím je pohřbívám. V tomto psaní je, tuším, víc než tvorba samotná, je v něm hledání, pídění se. A proto je v něm tolik nejistoty a strachu, neboť jedno vím docela jistě, totiž že jsem nehotový člověk a tvořím nedokonalá díla; má smrt bude mé největší umělecké dílo.
Amen.